Zkušenosti s chytáním na pstruhových rybníčcích v Krušných horách nedaleko Chomutova
Začátek sezóny na Ohři pod Nechranicemi neprobíhá v letošíním roce podle představ rybářů. Nestává se zde často, aby od dubna do konce května odjížděla většina rybářů od vody s protaženým obličejem. Poté, co jsme s kamarády Kozlem a Muddlerem strávil celou sobotu ve studených vodách Ohře a výsledkem byly dvě ubohé čudličky, začali jsme za úsek Ohře pod Nechranicemi hledat náhradní řešení.
Po prozkoumání pstruhových revírů jsme se shodli, že v blízkém okolí moc adekvátních náhrad není. Jednou z možností je mimopstruhový úsek Ohře nad Nechranickou nádrží (Ohře 9), kde je povolen celoroční rybolov (pozor na část úseku, kde je zákaz rybolovu do 30.6.). Je nutné se dostat až na úsek, kde voda proudí a tady je již ráj tloušťů, bolenů a jiných ryb. Občas na tato místa prý také vytahují pstruzi z přehrady, ale ani místní rybáři neví přesně, kdy k těmto rybím výletům dochází, takže vše se dá zjistit až při samotném rybolovu.
Co nás při listování v soupisu revírů upoutalo, byly tři revíry - Bílina 9, Prunéřovský potok 2 a Chomutovka 3. Na těchto revírech se dohromady nachází 11 pstruhových rybníčků s celkovou plochou téměř 20 hektarů. Již podle těchto údajů je zřejmé, že se jedná o malé vody. Po detailnějším prozkomání jsme zjistili, že většina z nich se nachází severně od Chomutova na potocích tekoucích z Krušných hor. Měli jsme pouze jeden den, a tak jsme zvolili 3 pstruhové rybníčky na revíru Bílina 9.
První zastavení jsme udělali na Černém rybníku, který se nachází na pravé straně okresní silnice mezi obcemi Kalek a Zákoutí v nadmořské výšce okolo 800 m. n.m. Okolní krajinou jsme byli příjemně překvapeni. Krušné hory jsme měli zafixované především jako pohoří zdevastované kyselými dešti téměř bez lesů. Realita je však jiná. Postižené vrcholové části hor se již pomalu vzpamatovávají z nejhoršího a na ostatních místech nás obklopovala panenská příroda. A v ní se čas od času zableskla vodní hladina, tak jak nám to udělal Černý rybník. Parkování tam nebyl problém, neboť přímo po hrázi vede cestička a na konci čeká malé místo pro odstavení auta.
Se svými 3 hektary se Černý rybník řadí svoji rozlohou k těm větším, i když jsme nad jeho rozlohou dlouho diskutovali, neboť 3 hektary se nám zdály přehnané. Každopádně nás uvítala kolečka na hladině, takže jsme pstruhy obklíčili a začali nabízet ráno navázané pakomáry. Každý chytil několik pstroužků do 25 cm a zdálo se, že nejúčinějšími barvami byly oranžová a černá. Pod hladinou jsme viděli i pěkné kapry, ale ti naše mušky ignorovali. Přestože jsme žádnou větší rybu nechytli, odjížděli jsme s dobrým pocitem, že jsme si po dni bez ryb (ta Ohře...), alespoň trochu zachytali.
Dalším místem naší výpravy byla nádrž Benar (0,5 ha) v katastru obce Jirkov. Ta nám připravila trochu zklamání. Jednalo se o malý rybníček s rozbouranou hrází, odpadkami ve vodě a okolí hustě obrostlé stromy a keři. V nádrži bylo minimum vody a minimum ryb. Popojeli jsme tedy kousek níže po proudu Bíliny a na kraji města Jirkov jsme zastavili u soutokové nádrže přivaděče (1,6 ha). Dlouho jsme ji nemohli identifikovat, protože když jsme na někoho vyhrkli "Kde je, prosím, soutoková nádrž přivaděče (viz soupis revírů)?", koukali na nás místní jako na skupinku přespolních vodohospodářů.
Nakonec se tento rybníček ukázal celkem slušný, i když prostředí nebylo zdaleka tak hezké jako u Černého rybníka, neboť jsme již byli dole z hor a na okraji města. Trošku jsou zde omezené možnosti pro házení, protože břehy mají po stranách bujnou vegetaci. Muškařit se ale dá z hráze a z jednoho místa v zadní části rybníčku. Kromě pstruhů jsme zde viděli i dost jelců a jak tvrdili místní, šance na většího pstruha je především těsně po zahájení.
Na ostatní revíry jsme se z časových důvodů již nepodívali, ale rozhodně se na "chomutovská očka" v budoucnu ještě vypravíme, neboť se nám v celé oblasti moc líbilo. Třeba až zase někdy budeme mít Ohře plné zuby.
Petru zdar.
