Na rybách s RNDr. Karlem Křivancem

Článek uveřejněn se souhlasem časopisu Český Rybář.

V dalším s rozhovorů s našimi předními muškaři jsem poprosil o pár zkušeností bývalého závodníka, dlouholetého propagátora muškaření a vedoucího naší muškařské reprezentace RNDr. Karla Křivance.

Nejprve bych chtěl trochu odbočit od rybaření. Mnozí čtenáři vás znají jako hospodáře Jihočeského územního svazu. Co vás vedlo k tomu, že jste se této funkce vzdal, jak by jste svoji práci zhodnotil a co máte v plánu nyní?

Není jednoduché na tuto otázku odpovědět krátce, ale pokusím se o to. Já jsem členem územního výboru ČRS již více než 25 let a za tu dobu jsem vedl sportovní odbory, byl vedoucím odboru čistoty vod, asi 10 let zástupcem hospodáře a 13 let rybářským hospodářem v Jižních Čechách. A to už je moc dlouhá doba na to, abych tomu mohl dát ještě něco víc než rutinu. Navíc se mé představy vždy neshodovaly s představami jiných členů výboru a už jsem ztratil chuť pouštět se do dalších půtek.

Také revíry byly od letoška převedeny z působnosti Ministerstva zemědělství pod kraje, kde jsou jiní lidé, kteří mohou mít jiné názory. Viděl jsem i to množství práce, které s tím bude spojené, a tušil jsem, že bych s některými názory nemusel souhlasit. Za mého působení byly upraveny zarybňovací plány většiny revírů podle mých představ, byly do nich doplněny druhy ryb, které se předtím nevysazovaly, a já jsem považoval tuto práci za ukončenou. Cítil jsem, že by bylo třeba předat tuto funkci někomu mladšímu, odborně zdatnému a perspektivnímu, který bude pokračovat v započaté cestě, který jí bude schopen dát nové nápady a přístupy. Asi rok jsem si uvědomoval, že nejlepší bude, abych už na podzim loňského roku znovu na funkci územního rybářského hospodáře nekandidoval. Nakonec se mi podařilo přesvědčit funkcionáře územního výboru, že znám nejvhodnějšího kandidáta na tento post, takže jsem měl a mám dobrý pocit z toho, jak to vše dopadlo.

S opuštěním zmíněné funkce bylo spojeno i to, že jsem přestal být členem nejužšího vedení ČRS a zůstal jsem pouze členem Jihočeského územního výboru a předsedou ústředního odboru LRU – muška, kde také za sebe pomalu začínám hledat náhradu, neboť i tuto funkci bych předal někomu, o kom budu vědět, že to bude dělat alespoň tak, jako já.

Jak vidíte budoucnost ČRS a rybaření u nás - jistě se o dění ve svazu stále zajímáte?

Hlavním úkolem je vypořádat se s nebezpečím, které se jmenuje kormorán. Tento pták už zdecimoval několik výborných revírů (Dyje, Ohře, Otava) a i na Vltavě pod Vyšším Brodem zapříčinil faktickou likvidaci lipana, kterého se nám před skoro třiceti roky podařilo v této řece zdomácnět, a zdejší populace měla i silný přirozený výtěr. Doufám, že se nám podaří otevřít oči všem odpovědným státním úředníkům, kteří zatím ještě zcela nevidí, co tento černý vetřelec pro naše říční ekosystémy může v krátké budoucnosti znamenat. Dojde-li zde ke zhroucení rybích společenstev, bude jejich obnova trvat možná celá desetiletí.

První vlaštovky se již ale objevily. Díky vstřícnějšímu postoji Odboru životního prostředí Krajského úřadu, který nám v příštím roce povolil plašení kormoránů střelbou na prázdno na nádrži Lipno II, můžeme už proti nim něco dělat, ale uvidíme, zda to bude účinné. Zimní hejna kormoránů by u nás neměla podléhat žádné ochraně, tak jako je tomu už několik let ve všech zemích EU, jinak to může znamenat brzký konec říčního rybářství v České republice.

Také konečná podoba nově tvořeného Zákona o rybářství bude sportovní rybáře zajímat. Jako u většiny podobných zákonů je i zde skupinka různých podnikatelů, kteří se snaží vytěžit z něj maximum pro sebe. Já neříkám, že by se na revírech nedalo hospodařit lépe, ale je to vše otázka peněz, které se do systému dostanou, a naše roční povolenky jsou velmi levné. Náš stávající systém sice není dokonalý, ale umožňuje prakticky všem zájemcům přístup k rybolovu. Jeho chybou však je to, že všichni platí stejně, ale z revírů těží velmi odlišně. Toto by se mělo v budoucnu narovnat, stejně jako otázka platby za neodpracované brigádnické hodiny, což bývají peníze, které často slouží úplně jiným účelům.

To bude už úkol pro vašeho nástupce, tedy vlastně pro mne. Pojďme nyní už k rybaření. Kdo vás přivedl k muškaření a na co rád vzpomínáte?

Prvně jsem muškařil asi ve věku 14 let. Bylo to ve Stráži nad Nisou u Liberce, kde jsem chodil do rybářského kroužku, který vedl malíř pokojů pan Václav Vosol. Nevím, jaký byl malíř, ale jako rybář byl profesor. On nás také s kamarádem Břeťou zařadil do libereckého družstva pro krajský přebor ve čtyřboji na Jizeře a tam jsem chytl první bílou rybu a utrhl svého prvního lipana na suchého kočího. Během studií v Brně na Přírodovědecké fakultě jsem se věnoval rybolovné technice a tam je muškaření na denním pořádku. Jezdili jsme s kamarády na Svratku na lipany a tam to všechno začalo, ale pravý rozvoj mého muškařského já nastal až po přestěhování do Českých Budějovic v roce 1978.

V posledních létech jste se stal propagátorem jezerního muškaření a řekl bych, že vám učarovaly zejména nádrže v Anglii. Jaké byly začátky jezerního muškaření u nás a co podle vás pomohlo k jeho rozvoji?

Bylo to po mém prvním světovém šampionátu na Novém Zélandu, kde jsem byl jako vedoucí družstva a kde jsem poprvé viděl, že ty strašné barevné mušky, které znám z katalogů a knih, slouží k lovu pstruhů a hlavně duháků na stojatých vodách. Tehdy jsem si uvědomil, že i my musíme začít s jezerním chytáním, pokud chceme něco na světových soutěžích dokázat. Hned další mistrovství světa v Itálii dále ukázalo, že budeme muset vylepšit i strímrování na řekách.

Nemalou pomoc jsme získali od našich přátel v Belgii, kteří nás zasvětili do tajů břehového chytání, a v Anglii nám jiní přátelé pomáhají s taktickým vedením na jezerech. Chtělo to rovněž přečíst dvě desítky knih a mnoho článků v nejrůznějších anglických muškařských časopisech. V roce 1992 se mi podařilo poprvé získat pozvánku pro dvě družstva na podzimní závěrečné kolo Grand Slamu do belgického Gentu a náš A-tým tam byl v konkurenci 30 družstev senzačně třetí. Postupně jsme začali dostávat pozvánky i do Francie a Lucemburska, a tak se naše břehové chytání začalo lepšit. Vrcholem pak byly závody v Anglii, která je kolébkou muškaření a je dnes hlavně orientována na muškaření z lodí a kde se nám už také daří obsazovat přední místa.

Pro získávání zkušeností je velice důlěžitá účast našich závodníků na závodech v zahraničí, neboť se tak dostanou do kontaktu se špičkovými závodníky, jak přímo na lodi při vlastních závodech, tak i během přípravy. Je třeba poděkovat Českému rybářskému svazu, že se rozhodující měrou podílí na financování účasti na těchto závodech a díky tomu se pak může naše muškařská veřejnost dozvídat nové zkušenosti přímo z první ruky.

Zjistil jsem, že chytání na mušku na stojatých vodách je velmi zajímavé, a snažil jsem se to říkat všem, kteří byli ochotní to poslouchat či o tom číst. První pstruhovou stojatou vodou u nás byla nádrž Květoňov u Kaplice a pak už přišla Polička. I když tu byla počáteční nedůvěra, dočkal jsem se nakonec toho, že se u nás stává jezerní muškaření stále více populárnější. Během posledních let došlo u nás k velkému rozvoji muškaření vůbec a jezerní chytání dalo našemu sportu nový rozměr. Zároveň také došlo i k jistému ulehčení přetížených pstruhových revírů na řekách. V současné době jsou duháci vysazováni do celé řady pstruhových i mimopstruhových revírů, včetně například Lipna, a každým rokem se objevují další soukromé revíry, které nabízejí kvalitní jezerní muškaření.

Proč myslíte, že se našim závodníkům při jezerních závodech v silné konkurenci poměrně daří? Několik úspěchů na Grand Slamu i na různých jezerních závodech v Anglii nebo i slušné výsledky na jezerech během Mistrovství světa nejsou jistě náhodné.

Co se týká břehových závodů ve Francii a Belgii, ta jezera už poměrně dobře známe a víme, co od nich můžeme očekávat. Pokud se zde uplatní lov na lury, pak jsou naše vzory pulců lepší než vzory ostatních závodníků. Je to ve správně vyváženém spojení přírodního vzhledu mušky s určitými prvky, které zvyšují její atraktivitu.

Při chytání z lodí těžíme podle mého názoru z toho mála, co o jezerním muškaření víme. Dále míváme těsně před závody kvalitnější přípravu než naši soupeři a pokud se nám podaří získat od našich přátel dobré rady, pak se jich také držíme. Při vlastní soutěži máme většinou maximálně jednu či dvě taktiky, kterým věříme. Domácí závodníci mají v zásobě mnoho různých taktik a pokud nefunguje jedna, tak ji začnou měnit, zkoušejí různé způsoby, a ztrácejí tím čas a nervy. Při takových závodech musíte vědět, jak hluboko jsou ryby a kde jsou lokalizována hejna duháků. Až třetí v řadě bude muška nebo mušky.

Jája Šram měl například v červnu na závodech na Eyebrooku velké štěstí na počasí, kdy mu zvlněná hladina umožnila použít chytání na suché olivové jepice typu „Schuttlecock“, které se líhnou v té době za větrného počasí. Tuto taktiku výborně střídal s chytáním na menší lury, a tak byl schopen lovit ryby i tehdy, když nejevily zájem o jepice. Taktiku lovu se „Schuttlecocky“ nám před dvěma roky ukázal Chris Hewitt a letos se nám velmi vyplatila. Líhnutí jezerních olivek, které tato muška představuje, probíhá během dne ve vlnách a odpoledne se zintenzivňuje. Pokud by však bylo bezvětří a klidná hladina, závod by vypadal úplně jinak a zřejmě by uspěli domácí závodníci.

To je právě na jezerním muškaření to nejzajímavější, že braní ryb závisí na mnoha okolnostech, jako je počasí, vítr, teplota, ale třeba i na tom, jestli se slunce zrovna schová za mrak. Jednou jsem v Anglii na nádrži Hanningfield v době, kdy nikdo nemohl nic chytil, jen tak na zkoušku použil svítivě růžovou luru zvanou „Pink Lady“ a ihned jsem chytil několik velkých ryb. Pak mi ji ale jedna velká ryba utrhla vinou mé nepozornosti při zdolávání, a jelikož jsem neměl jinou, bylo po chytání. Když jsem si do druhého dne navázal další, už to nebylo ono, ryby se o ni přestaly zajímat. A tak to na Ostrovech chodí velmi často. Jak se mění počasí, tak se mění i nálady ryb.

Dobrým jezerním vzorem se ukázala být jedna muška, která by se dala nazvat „Black and red nymph“. Tuto mušku jsem poprvé navázal pro jezero Chew, ale funguje všude. Je uvázána celá z letky černého havrana a hruď je z rudého marabu. Nejlepší je jako koncová při použití rychlé intermídky nahozené šikmo přes vlny a vedené pomalými osmičkami prokládané vždy jedním pomalým delším zátahem.

Pokud bych se vás zeptal na váš nejoblíbenější revír u nás v Čechách, byla by to asi horní Vltava. Co byste poradil rybářům, kteří na tento krásný revír zavítají?

I na tomto revíru se podepsal zvýšený rybářský zájem o muškaření a zlepšující se znalosti muškařů, takže chytit zde dnes lipana přes čtyřicet je už spíše vzácností. Ale podařilo se nám tu zvýšit míru lipana na pětatřicet centimetrů, a tak zajistit dostatek generačních ryb pro přirozený výtěr. Velkým štěstím také je, že zde ještě není tolik vyder jako jinde a ani kormoráni se kvůli zimnímu ledu nemohou dostat k vodě.

Na jaře a při větších průtocích je nejúspěšnější metodou krátká nymfa, v minimálních letních vodách jedna drobná nymfa proti vodě, a na podzim pak přichází na řadu nejkrásnější chytání na suché jepičky, i když je jen několik dnů v roce, kdy lze na sucho chytit i ty největší lipany. Bývají to oblačná odpoledne, kdy voda klesá po předchozím dešti. Je to velké štěstí, být tu právě v době, kdy se otevírá řeka. V této době je velice účinná drobná muška zvaná „Orange dotterel“, vedená jak na sucho, tak i na mokro. Chytil jsem na ni právě své největší lipany.

Poměrně známá muška vaší výroby je „Zkratka“. Co nám řeknete k ní?

Bývalo to mé tajemství v době před 15 lety, když jsem ještě závodil. A měl jsem to štěstí, že jsem si ji mohl také pojmenovat a tento název se ujal. „Zkratka“ se jmenuje proto, že v sobě nese ve zkratce vše nejlepší, co jsem tehdy znal. Je to tělíčko z peří páva, které imituje broučky, tak účinné pro Vltavu. Mokré křídlo z letkových výřezů bažantí slepice nabízí zdání chrostíka a suše uvázané měkčí nožky ze srpku rezavého kohouta dodávají přidržované mušce mnoho života.

Je to brázděná muška, tedy kříženec suché a mokré mušky, který může být chytán i jako mokrá muška, která je schopná plavat těsně pod hladinou tak, jako čerstvě utopený hmyz. Účinnost mušky je zvyšována tipem z oranžové vlny, který dokáže přitáhnout zájem ryby i z větší dálky. V kalící se vodě používám verzi s bílým křídlem jako kočí. Je to dobrá muška na všechny druhy ryb, musí jim však být přizpůsobena velikostí použitého háčku a odpovídající silou koncového nástavce.

Na závěr se s námi podělte o svá přání do budoucna. Kam byste chtěl vyrazit na ryby, kdybyste mohl jet kamkoliv?

Dneska už jsme v takové situaci, že opravdu můžeme skoro kamkoliv, ale mě by lákalo Grónsko a Island a taky bych se chtěl znovu podívat na Nový Zéland a na Hadí řeku do USA.

Děkuji za rozhovor a přeji hlavně hodně zdraví pro uskutečnění vašich plánů.