Na rybách a o rybách s Jaromírem Šramem | CzechNymph.cz

📸 V úterý 16. 4. odstartovala PSTRUHOVÁ SEZONA 2024 a na našem Facebooku již běží tradiční fotosoutěž o hodnotné ceny! 🏆🎣😍 Neváhejte a zúčastněte se i vy! ✊🎥

HomeČlánkyOsobnostiNa rybách a o rybách s Jaromírem Šramem
Kategorie: Osobnosti muškaření | Autor: Milan Hladik

Rozhovor s naším jihočeským závodníkem a reprezentantem Jájou Šramem.


Jaromír Šram

Český rybář Článek uveřejněn se souhlasem časopisu Český Rybář.

Naším zkušeným reprezentantem v muškaření je českobudějovický Jaromír Jája Šram, který tvoří nerozlučnou dvojici s Vladimírem Šedivým, naším posledním mistrem světa. V současné době je členem našeho A – týmu a na svém kontě má již několik mezinárodních úspěchů, především lze jmenovat 2. místo v družstvech na ME v Laponsku 1998, 3. místo v družstvech z ME 2000 v Kostelci nad Orlicí a 3. místo v družstvech na MS v Laponsku. Požádal jsem ho, jestli by se s čtenáři nepodělil o pár zkušeností ze závodního muškaření, ale zajímal mne i jeho názor na rybaření u nás.

Pojďme nejprve zavzpomínat na právě skončené mistrovství světa ve Španělsku. Jak podle tebe fungoval náš nároďák a jak si viděl ty proběhnuté závody přímo z vody?

V reprezentaci je podle mne důležitá osoba Karla Křivance, díky němuž je vždy všechno zajištěné, máme kvalitní průvodce, víme na co a jak chytat a hlavně se můžeme soustředit přímo na závody. Kromě toho je takovým našim „špionem“, dokáže odhalit taktiku našich hlavních soupeřů a umí najít způsob, jak ji využít. Všichni členové užšího výběru jsou výborní závodníci, takže trenéři pokaždé vyberou silný tým, který má šanci uspět. Úloha trenéra Jirky Klímy je také velice důležitá, konkrétně třeba na předloňské Šeďově medaili měl velký podíl.


Bobeš

Věděli jsme, že se bude chytat opět jako loni na průzračných menších říčkách, že hlavní rybou bude divoký potočák a že bude rozhodovat jemné chytání. Bohužel se nám nepodařilo odhalit taktiku Belgičanů a Francouzů, s kterou slavili úspěch už loni a letos s ní opět bodovali. Umí jemným náčiním vodit drobné nymfy na dlouhou vzdálenost, takže si neplaší ryby a ty jim kromě toho vůbec nepadají, z našich poněkud tvrdších prutů bohužel ano. Rozdíl mezi námi a těmi nejlepšími byl právě v tom, že na dobrém místě sice bodovali stejně tak jako my, ale i při špatném losu dokázali přimět několik pstroužků k záběru a ty úspěšně zdolat, a tím se vyvarovat nul.

Na řece se chytalo proti vodě, na návazce z desítky fluorocarbonu a na jemné jepičky a Klímovy mikronymfy. Naše oblíbené bobše už nahradily drobné zlatohlavé nymfy (obr. 5). Na jezeře se chytalo ze břehu, bylo to jezero 1500 m nad mořem obývané divokými potočáky, kteří se často sháněli po potravě těsně kolem břehu a byli velice plaší. Já jsem bohužel neměl ani záběr, a to jsem se téměř plížil deset metrů od břehu. Naproti mně chytal Angličan a tomu ve větší vzdálenosti od břehu sbíraly ryby a několik jich chytil na chrostíka. No a jelikož jsem chytil ještě jednu nulu v posledním závodě na řece, kdy se přehnala pořádná bouřka, bylo to v háji.


Gold Head

Tvůj kamarád Šeďa je spíše vyznavač chytání na jezerech. Tebe bych se chtěl zeptat na řeku, ta mi k tobě sedí víc. Také si zabodoval při letošním užším výběru (obr 1. je z Čertovy stěny) a dokázal jsi, že umíš chytat na menší i na větší řece. Co je podle tebe důležité při říčních závodech?

Podle mne je nejdůležitější přijít na vylosovaný úsek alespoň hodinu před začátkem závodu, pečlivě si všechno připravit a důkladně si prohlídnout řeku, najít případně sbírající nebo jinak aktivní ryby a hlavně si stanovit taktiku tak, abych prochytal celý úsek, neplašil si ryby a také si rozmyslet, co budu dělat, když některá z metod selže.

Pokud je závod na menší říčce, je důležité postupovat proti vodě, aby si závodník ryby neplašil. Na potočáky a na lipany je v našich podmínkách nejjistější krátká nymfa. Často kombinuji bobše s goldkopy (obr. 4 a obr. 5), které poslední dobou klasické mušky vytlačují. Potočák často zareaguje i na mokrou nebo suchou mušku nebo na nějakou pupu. Většinou není ani tak důležitý použitý vzor, ale jeho vedení a schopnost rybáře udržet kontakt s muškami a registrovat i jemné záběry.

Kapitola sama o sobě je bílá ryba. Já ji chytám velice rád a dají se na ní nahnat slušné body. Hodně rozhoduje přesnost hodů a vedení mušek. Je třeba házet opravdu až těsně ke břehu a pod převislé větve, často rozhodují centimetry. Nejúčinnější jsou různé varianty přitopených CDC chrostíků s červeným nebo oranžovým tipem (obr. 6).


Chrostík

Jsi radši, když se při závodech chytá hodně ryb, tím myslím přes padesát kousků během jednoho závodu, a nebo jsi radši, když se ryb loví méně?

Podle mne je lepší, když je ryb spousta, pak rozhoduje zručnost rybáře, jak si rozvrhne úsek a jak je efektivní. Průměrný závodník pak chytne za tři hodiny čtyřicet ryb a nejlepší přes osmdesát. Pak rozhoduje každá maličkost a vyhraje opravdu ten nejlepší. Také tolik nezáleží na losu. To je trochu v kontrastu s posledními MS a ME, kde se většinou chytá méně ryb a je třeba zapojit hlavu, kromě toho více záleží na losu, není důležitý nejen přímo konkrétní úsek, ale i kdo před vámi chytal a mnohem více rozhoduje právě umění se soustředit po celý závod a neztratit ryby, které jsme přiměli k záběru, což je při chytání na jemné háčky bez protihrotu umění.

Další otázka je jednoduchá: co se ti líbilo při chytání v zahraničí a co bys chtěl u nás změnit?

Největší rozdíl je podle mne v tom, že se v zahraničí o revíry víc starají, je tam lepší kontrola, pro každý revír jsou přesně stanovená pravidla a každý je dodržuje. Také je pravda, že rybaření není zábava pro širokou veřejnost, ale je to koníček, do kterého se musí investovat poměrně dost peněz. Co by se u nás určitě mohlo změnit, je zarybňování. Určitě by bylo lepší zarybňovat méně a častěji, omezilo by se tím to šílenství, které vždycky nastane po zahájení a bylo by co chytat celou sezónu. V zahraničí většinou zarybňují každý týden, také si vedou přesnou evidenci o úlovcích, ale je pravda, jak už jsem naznačil, že chytání je tam mnohem dražší. Také by se měl omezit počet úlovků, které si rybář může odnést domu, nechápu, na co potřebuje 12 pstruhů týdně, určitě by stačila polovina a nebo by si je měl každý zaplatit navíc.

Také by mne zajímalo, proč tak ubyli na jihu Čech a hlavně na Vltavě pod Lipnem lipani, když ve východních Čechách je jich spousta. Určitě na to mají vliv kormoráni a vydry, ale asi nebudou jediným negativním faktorem. Možná by nebyl špatný nápad dovést z východních Čech přímo větší ryby, které by se mohly vytřít a založily by tak novou generaci.

Kam nejradši jezdíš na ryby a kdyby sis mohl vybrat, kam bys jel nejradši do zahraničí?

Velice rádi jezdíme na horní Vltavu (obr. 2 a obr. 3). Na mimopstruhovém úseku se dá chytat i v zimě, často si takhle zpestřujeme i vánoční svátky. Určitě bych se chtěl ještě jednou podívat do Mongolska, chtěl bych ulovit na muškařák velkého tajmena, to musí být určitě zážitek. Krásně jsem si zachytal i lipany a lenoky, nejlepší je ta krásná příroda okolo vody. I u nás máme krásné řeky, škoda, že se v létě kvůli vodákům skoro nedá chytat na Vltavě a taková Ohře soudě podle právě proběhnutého mistrovství republiky už také není tím, co bývala.

Jménem čtenářů ti děkuji za rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě, třeba se to povede hned na MS na Slovensku, tam se bude chytat na větších řekách a ty nám sedí víc.

Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva