Zahájení pstruhové sezóny 2004

V sezóně 2004 jsme se rozhodli zahájit pstruhovou sezónu na Ohři. Ne však na Ohři pod Nechranicemi, ale na pstruhovém revíru Ohře 12 P.

Ohře 12 P je asi 9 kilomerů dlouhý revír, který se nachází na úpatí Krušných hor a Doupovských hor. Řeka Ohře je zde velmi rozmanitá, střídají se peřeje, táhlé proudy i téměř stojatá voda. Malebné je i okolí se zalesněnými kopci zvedající se do výšek okolo 600 m.n.m. Celý revír je velice snadno přístupný ze silnice Karlovy Vary - Chomutov.

Deník naší výpravy je zde:

Pátek, 16.4.
7:00 zvonění budíku
7:01 zklapnutí budíku
7:25 řev z dětského pokoje
7:26 nedobrovolný budíček
13:30 přejezd Ohře ve Stráži nad Ohří
13:32 míjení dvou muškařů, jeden tahá rybu, ryba první kontakt s rybářem nepřežila a končí s boulí na hlavě v košíku
13:45 sestavení udice, hlt slivovice a odchod k vodě
13:46 Muddler vzpomíná na loňské zahájení na stejném revíru (první nula sezóny)
13:50 první fotografie revíru (úsek pod železničním mostem ve Stráži)

13:55 rozdělení skupiny na dvě části. Muddler nymfuje a moje maličkost streameruje
15:30 znovuspojení skupiny. Streamerování se ukázalo jako zcela neefektivní metoda (vypadá to na první nulu sezóny), Muddlerovým těžkým nymfám neodolal jeden potočák (cca 25 cm)
15:31 převazuji streamera na nymfy, Muddlerův (určitě náhodný) úspěch je dostatečnou motivací do dalšího rybolovu
15:45 míjí nás již asi pátý třpytkař, společně zhodnotíme, že náš dosavadní muškařský neúspěch není ničím výjimečným. Zjištuji, že mi přítomnost třpytkařů vůbec nevadí, protože si vůbec nekonkurujeme a alespoň si můžeme společně postěžovat, jaké je mizerné zarybnění
16:00 při konverzaci s dalším třpytkařem mi zabere na nymfu duhák. Hezká rybka lehce přes třicet s dorostlými ploutvemi, zřejmě pozůstatek loňského vysazování
16:10 kolega třpytkař vytahuje malého tlouštíka, zřejmě první ryba dne (soudím dle vlhkých rybářových očí)
16:50 další duhák menší velikosti zabírá opět na nymfu. Zřejmě se pár ryb vysazovalo před zahájením, usuzuji dle nedorostlých ploutví
17:30 konec dnešního rybolovu
18:20 čepujeme Korunní kyselku z přírodního pramene, aby bylo čím zapíjet červené víno, které snad večer přiveze kolega Kozel

Pokračování v sobotu.

Po opětovném přečtení mého včerejšího textu jsem se rozhodl změnit literání styl. Koneckonců sobota byla oproti pátku úspěšnější, co se týče počasí, podmínek pro fotografování, úlovků a třeba tomu tak bude i u psaní. Sobotního dopoledne jsme vyrazili již ve třech, neboť se k nám připojil dychtivý kolega Kozel. Stejně jako v pátek jsme se vypravili na revír Ohře 12 P. Tentokrát jsme zamířili o něco výše proti proudu do Vojkovic. Původní plán prochytat místa okolo silničního mostu pod Vojkovicemi jsme díky vysoké koncentraci rybářů na tomto úseku změnili a zaparkovali svého dízlového oře ve vesničce Jakubov pouze několik málo metrů od vody.

Hned první tůň se zdála být plná ryb a také tomu tak bylo. Během první půlhodinky neodolali mé nymfě čtyři duháci, rybu hlásil i Kozel a Muddler nadával, že mu další duhák utrhl návazec. Bylo zřejmé, že se jednalo o čerstvě vysazené ryby, které se vysazovaly těsně před zahájením. Začátek dne se ukázal jako velice slibný.

Další vyhlédnuté místo na revíru se nacházelo o několik set metrů níže po proudu. Na pravém břehu Ohře kousek pod Jakubovem stojí již pár desítek let mlýn se stylovou hospodou a před mlýnem se rozprostírá přes celou šířku řeky téměř kýčová peřej. Tok zde vytváří dvě ramena oddělená ostrovem, pod kterým se řeka zklidňuje a táhlým proudem přechází do tišiny.

Nestačil jsem ani přebrodit půlku řeky, když si všimnu, že na mně Muddler posunkovou řečí křičí něco o rybě kolem půl metru. Vhledem k tomu, že Muddler stále ještě v té době obhlížel Ohři úctyhodně ze břehu, musel být štastným rybářem Kozel. Po bližším prozkoumání situace se z půlmetrového monstra vyklubal krásný lipan pětačtyřicátník a již předesílám, že to byla největší ryba našeho zahájení. Byli jsme docela překvapeni, protože do té doby jsme na lipana na Ohři 12 P nenarazili a neměli tušení proč. Částečnou odpověď jsme dostali až díky místnímu pochodovému závodu (pokud spojitost není na první pohled zřejmá, musíte číst dále).

Přestože pěkných míst pod mlýnem bylo hodně, byl Kozlův lipan jedinou rybou, kterou jsme zde přelstili. Zklamání však rychle vyplavil Gambrinus z hospody ve mlýně, do které jsme se vypravili bez Muddlera, který byl právě po koupání a před chladnými mlýnskými zdmi preferoval pobyt na jarním sluníčku. Než jsme stačili vychutnat dva půllitry piva z Plzně, Muddler byl již do poslední nitky usušen a navíc ještě stačil v první tůni s duháky přelstít další tři kusy a chvilku vodil i menší parmu. Poslední část revíru, kterou jsme poctili svoji návštěvou, byl původně plánovaný startovní úsek pod mostem ve Vojkovicích. Opět místo, kde se řeka rozdělovala do dvou ramen s několika hezkými proudy a tůňkami. Ohře nám v těchto místech nadělila pouze jednoho proudníka, ale mně zde ještě tři ryby spadly (2x proudník, 1x pstruh, zřejmě potočák).

Závěrem krátké shrnutí dojmů ze zahájení na Ohři 12 P:
Revír: malebný revír se zajímavými místy, hezké okolí.
Ryby: rybou zahájení byl vysazený duhák. Pak dlouho nic. Úlovek potočáka a lipana spíše náhodný, stejně tak bílá ryba (v revíru se dá narazit na tlouště, proudníky, parmy, podoustve, ostroretky, kapry aj.).
Mušky: z kraje sezóny nám nejlépe fugovaly hodně zatížené nymfy. Drtivá většina mých úlovků byla na českou nymfu vázanou na zatíženém háčku.
Obtížnost chytání: Ohře 12 P není revír, kde budete tahat rybu za rybou. Každý úlovek je tvrdě "odpracován" a nenarazíte-li na duháky, pak můžete snadno skončit i s nulou.

Přestože jsem již napsal závěr, dlužím jedno malé vysvětlení ohledně pochodového závodu. Během celého dne jsem se snažil získat i nějaké informace od přítomných rybářů. Od třpytkařů jsem mnoho moudra nepobral, protože jejich výsledky byly ještě žalostnější než ty naše. Většinu informací jsme se dozvěděli díky akci, kterou organizátoři nazývali pochodový závod, ale podle vrávoravého kroku a artikulace většiny zúčastněných se spíše jednalo o místní pivní pouť, která končila v hospodě ve mlýně. V žíznichtivém davu byli i dva rybáři, kteří se s nám dali do řeči. Naše diskuze ohledně zarybnění se stočila na populaci lipana. Lipanovi se prý na dvanáctce nedaří (důvod proč však nikdo přesně neví) a úlovky jsou spíše náhodné. Vždy se vysadí pár ryb (cituji: "tak aby se splnil plán"), ale ty se v řece přirozeně nerozmnožují. Kozlův úlovek byl s největší pravděpodobností kus přesazený z potoka Bystřice, odkud se berou ryby na výtěr a pak se v rámci zarybňovacího plánu vysazují do Ohře.

Ale to je již z našeho zahájení opravdu vše. Neděle je pro naši skupinu nerybářská a proto další informace z našeho zahájení nebudou. Přeji úspěšnou sezónu!