Otevřený dopis

 

Všem muškařům a hlavně nadřazené muškařské sekci z jiného muškařského serveru. Xaxape (Martine Tomáši) a Tobě podobní. Také všem ostatním.

 

Chtěl bych se podělit o pár mých muškařských zkušeností, nabraných za cca 25 let. Je pravdou, intenzivně se tomuto sportu věnuji posledních 10 - 12 let, a to od doby, kdy jsem sám skončil po přibližně 12 letech v reprezentaci ČR v rybolovné technice (RT). Do té doby, i když jsem již dlouho muškařil, mi na tento přenádherný koníček nezbývalo kvůli závodům v RT tolik času. Jak jsem posléze zjistil, čas, který jsem strávil s prutem na hřišti, jsem měl více věnovat rybám a byl bych asi šťastnější. To je ale vývoj a nelituji ničeho.

Je pravdou, že roky v reprezentaci ČR, kdy jsme vyhrávali skoro všechny MS a ME, měly určitě také něco do sebe. Bezva parta, mnohdy velká národní hrdost (bez jakýchkoli klišé), ostatní země k našemu týmu vzhlížely s velkým respektem, apod. Ale opakuji, že muškaření mi nyní dává mnohem víc, co se týče vnitřního uspokojení. Tím se vůbec nechci dotknout rybolovné techniky. Naopak, myslím, že každý muškař, který chce opravdu umět házet, by si to měl někdy vyzkoušet a trochu potrénovat. Nechci, aby to vyznělo, že jsem nějaká hvězda, v tomto směru si však dovolím říci, že mohu poradit. Ryby samozřejmě nejsou jenom o házení.

Velmi dlouho jsem se rozhodoval, jestli se někdy budu pouštět do toho, abych vyjádřil názor, a to nejenom můj, ale také velké spousty lidí (muškařů normálních, ale i závodních), které znám, o tom, co různě a ne příliš intenzivně sleduji už přibližně 3 roky na několika muškařských serverech (hlavně jejich diskuzích). Předpokládám, že mě nečeká nic hezkého ve vašich ohlasech, možná i trochu sprostoty, ale nechci předjímat, možná budu mile překvapen. Moje povaha (a kdo mě zná, tak to určitě potvrdí) mě však nutí nezůstat v koutku, ale naopak se nahlas ozvat. Rozhodl jsem se tedy požádat kolegu muškaře Pavla Adamovského, protože si myslím, že jeho stránky jsou v tomto směru velmi nestranné, o zveřejnění mého příspěvku a vyjádření, které, troufám si říci, nevyjadřují jenom můj osobní názor.

Takže na úvod: souhlasím, že v našem sportu nebo koníčku (jak kdo chce, o tom si také pamatuji jednu duchaplnou diskuzi) není vše úplně růžové. Ani v ČRS (MRS). Jistě by oba tyto subjekty snesly mnoho změn, ale na druhou stranu také není všechno tak hrůzné, jak popisují pánové Xaxap a jeho „spolusoudruzi“ na jiném rybářském serveru. Zdůrazňuji, že nikoho se nechci zastávat, nikomu dělat vlezdoprdelku, ani se zastávat starých, jak Xaxap ve svých příspěvcích píše, „zkušeností z kontrarozvědky využívajících“ praktik. Chci pouze vyjádřit názor na to, co tam „každodenně“ předvádí na různých diskusních fórech, kde mu to ti ostatní pánové a kluci koušou. Věřím a mnohdy i vím, že většina z nich jsou slušní lidé a výteční muškaři a Martin Tomáš (Xaxap) určitě taky. Bohužel ta různá vyjádření to staví trochu do rozporuplné roviny. Nevím, jestli mě Xaxap zná osobně, ale věřte, že jsme se již párkrát setkali, ať to bylo na horní Vltavě v hospodě u Němečka nebo ve skoro dávné minulosti na MS 1996 v Českém Krumlově (Vltava, Otava) a nebo někde jinde. Každopádně znám mnohem lépe jeho sestru Janu, mimochodem velmi příjemnou, mladou a pohlednou ženu, nyní řekl bych velice šikovnou muškařku, i když ona pořádně začínala v RT, když já jsem v podstatě končil. Myslím, že by se od ní Xaxap mohl učit nejenom slušnosti, ale také trochu větší skromnosti.

Nyní k tématům, ke kterým cítím potřebu se vyjádřit.

1. Pan Karel Křivanec:
Jak Xaxap píše, „Bílej wotec z Oshingtonu“ (nebo jak to formuluje se svými „soudruhy“). Znám ho cca 10 let osobně a myslím, že tak jako každý má samozřejmě chyby, tak je má i on. Ale nikdo není dokonalý, jen je třeba trochu tolerance. Ujišťuji vás, že já a nejenom já k němu cítím velký respekt. Proč? Už nejsem zas tak mladý, přece jen skoro by mi mohl dělat tátu, ale o tom to není vůbec. Můj názor (a myslím, že vyjadřuji názor velké skupiny lidí) je, že on pro rozvoj muškaření (a to zdůrazňuji, nejen závodního) v naší zemi udělal za posledních 20 let zdaleka nejvíc - to si říkejte, co chcete. Stačí se jen podívat na změny v rybářském řádu za posledních pár let, které vedly k ochraně ohrožených ryb. Víte, on v tom boji s těmi geronty, jak je nazýváte, zůstával dlouhou dobu velmi osamocen, přesto spoustu věcí prosadil a dokázal přesvědčit ty zapřísáhlé konzervativce na jednotlivých MO o rozumných věcech. Naopak on tím gerontem nikdy nebyl a jeho velmi pokrokové názory, co se týče muškaření, my tady v jižních Čechách velmi dobře známe. Uvádím jen pro příklad: prosazení úseků CHaP, bezprotihrotové háčky, zvýšené míry ryb, omezení zabíjení počtu ryb nad stanovené míry, zákazy brodění (i když ty se kvůli kormoránům na Vltavě pod „Vyrovnávačkou“ minuly účinkem, takže byly zase zrušeny, nicméně pokus o krok k ochraně rybího druhu - lipana - zde to byl), atd., atd. Věřte tomu, že i on by byl rád, aby se spoustu věcí změnilo, on ale na rozdíl od vás pro to něco viditelně dělá. Bohužel to všechno nějak nejde hned, ale je to věc vývoje. Mnozí můžou namítnout, že dříve bylo mnohem více a větších ryb, i já to mohu jenom potvrdit, ale to je bohužel problém výrazného nárůstu muškařů na pstruhových vodách, jejich vybavení, metod lovu, a tudíž ten rychlý vývoj dopředu byl v tomto ohledu dost kontraproduktivní. Ne všichni totiž byli na tohle připraveni a ne každý dokázal od svého samého muškařského začátku alespoň potřebné množství ryb pouštět. V neposlední řadě problém ekologický, a to nárůst predátorů a jejich ochrana: kormoráni, vydry, volavky, někde norci. To se p. Křivanec opět na příslušných místech (MZ) snaží řešit. V závodním muškaření sledování nejnovějších trendů, shánění podkladů k nim, překlady nových moderních článků o materiálech, trendech, posouvajících naše znalosti zase o kousek dál, atd. Kdo ví, jak to je, ten mi dá určitě za pravdu. Nechci, aby to vypadalo, že dělám jakéhosi „obhájce chudým“, to jsou fakta a nic jiného než fakta. On se Dr. Křivanec dokáže dost dobře bránit sám. Takže shrnuto a podtrženo k prvnímu tématu. Jde o to, že Xaxap byl v minulosti na straně osob, které měly s p. Křivancem (včetně státního trenéra Jirky Klímy - nehodnotím jeho obchodní aktivity) konflikt, který jak jsem se doslechl, a to není žádným tajemstvím, vyústil do soudního sporu. Jak vše dopadlo, všichni znalí věci dobře ví.

Důležité je: ne neustále mlít a mlít ústy na netu, ale taky se pokusit něco dělat. Zatím pouze kritizujete, stavíte vzdušné zámky, pomlouváte, zesměšňujete různé osoby a mlžíte o tom, jak to vše dělat správně, ale nic konkrétního jsem se od vás z vašich příspěvků nikdy nedozvěděl. Teď mám tedy na mysli hlavně vyjádření Xaxapa, ne až tak často jeho „spolusoudruhů“ (krom nedávno velmi důležité a podstatné poznámky „rukověť – rukojeť“). Důležité je přestat urážet a chovat se slušně i k lidem, s nimiž úplně stejné názory nesdílíte. Tečka. Jsem rád, že práci a trendy, kterou tady v jižních Čechách nastolil p. Křivanec, víceméně přebírá Milan Hladík, protože je to "študovanej" kluk v oboru, takže o rybách něco ví - a hlavně, je to muškař, i když pořád ještě „začínající“ - ale kdo nejsme. To je důležité, protože přístup JčÚS se od toho samozřejmě bude odvíjet. Samozřejmě mám k Milanovi také dost různých výhrad, on je zná a ostatní kluci od nás také, vždycky jsme o nich diskutovali, ale to by bylo na jiný článek, teď to nemá smysl řešit. Nevím, kde bereš, Xaxape a Tví „spolusoudruzi“, to právo otírat se na svých domovských serverech (MRK, Czechfly, Flyfish,…) o jiné takto založené stránky (PM, MOL). Upozorňovat, že „Bílej wotec z Oshingtonu“ a jeho skvadra měli večírek (Vánoční pivo v Týně nad Vltavou), ať se všichni podívaj na jeho sebranku (nebo jak si to nazval, už si přesně nepamatuji), to nás jako ukazuješ jako nějaké opičky a něčí posluhovače? Nebo že Dr. Áda zase perlil, apod. Nevšiml jsem si, že by toto někdo provozoval na seriózních muškařských stránkách. Prosím, rychle se, pánové, všichni proberte. Copak jste nějací nadlidi, protože vy jediní umíte nahodit mušku do vody? Ujišťuji vás, že tomu tak určitě není. Spíš bych k tomu přistupoval jako váš „spolusoudruh“ zvaný Marfič (snad jsem si to nedal špatně do souvislostí, ale myslím, že jde o Aleše Martínka), který se, pokud vím, letos s námi zúčastnil a pomohl spoluorganizovat MSJ v Rožmberku. Tak, jak jsem ho stačil poznat, je to pohodový kluk, navíc perfektně jazykově vybavený, a myslím, že spolupráce mezi všemi fungovala naprosto v pohodě. To je snad vše k tomuto prvnímu tématu, obrňte se, ještě to bude dlouhé.

2. Příklady muškaření z jiných zemí a porovnání s našimi možnostmi:
Určitě jsem nesjezdil tolik zemí po rybách, jako kluci, které znám, ale za těch pár let už taky dost zkušeností mám. Švédsko, Velká Británie, Polsko, Norsko, Bosna, Rakousko a samozřejmě Slovensko (asi nejčastější zkušenost). Všude víceméně super, ale samozřejmě také o jiných penězích, denní ceny povolenek na, zdůrazňuji, jednotlivé revíry (včetně Slovenska). Jejich výšky se odvíjí od té či oné země a atraktivnosti revíru. O.K., určitě souhlasím, trochu u nás chybí konkurence revírů hlavně na tekoucích vodách. Na stojácích se to pomalu, ale jistě vymazává. Soukromých stojáků je víceméně dost včetně klasické duhákovské a sivenové obsádky. To ale určitě dle mne není jediná cesta, říci, že zdražíme povolenku na 20 tisíc. K nějakému zdražení by určitě dojít mělo, ale pořád musím myslet na davy slušných rybářů, kteří si chodí k vodě odpočinout a prostě by na to neměli. Musíme chránit původní druhy ryb, jako je pro nás potočák a lipan. Bohužel, to nám na většině nejatraktivnějších revírů hatí hlavně ten černý pták a zase ten boj, který prozatím stále jako rybáři se státem nevyhráváme, kdežto okolní vyspělé země toto už dávno řeší - myslíte si někdo, že Heger, kterému patří velký úsek Traunu jak v Německu, tak v Rakousku, si tam ty ptáky v zimě nechá zazimovat? Určitě ne, ale má legislativní možnosti, jak toho dosáhnout. V tom doufám budeme za jedno. Ale házet to na hlavu lidem ze svazu, kteří usilovně bojují s ochránci přírody, MZ o povolení odstřelu i na tekoucích vodách, je dosti neseriózní. Dobře si vzpomínám na rozhovor s Franzem Mordaxem, tehdy před 15 lety rakouským prezidentem ICF (International Casting Federation - RT), který muškařil a jel do Ženevy přednášet o evropském problému jménem kormorán. Já si ťukal na čelo, co to mele. Za dalších pár let jsem to dobře poznal poprvé na Vltavě ve Vyšáku. Mimochodem, když vyšel nedávno nový Zákon o rybářství, K. Křivanec byl mezi prvními výraznými kritiky nedokonalé práce našich zákonodárců.

Na druhou stranu musím říct, že model, který máme my, tzn. za poměrně přijatelný peníz obrovské možnosti rybolovu na mnoha revírech, nám rybáři z okolních zemí i těch vyspělých určitě závidí. Neplácám prázdnou slámu. Určitě víte, o čem mluvím. Taky jsem tu měl mnoho přátel, převážně z Británie (Severní Wales), Švýcarska, dokonce z USA – právní poradce při tvorbě legislativy v Moskvě a když jsem je vzal sám nebo s Jájou a Šeďou na Vltavu ve Vyšáku, horní Vltavu, Otavu, Ohři nebo i malou Malši, Úpu, Metuji, Svatavu a další, tak byli úplně unešeni. Však nahoře na severní Moravě je taky dost pěkných vod a nemyslím si, že úplně prázdných. Krásná příroda, dost ryb, i když ne žádných extratrofejních, ale to snad také není úplně to nejdůležitější. To už je do značné míry o nás samotných rybářích, jestli ty generační a produktivní ryby sežereme nebo necháme obnovovat generace pro náš koníček. Takže tady bych s tím superšpatným stavem trochu brzdil - samozřejmě by to mohlo být lepší, ale je to hodně o nás, o přístupu, o osvětě dalším začínajícím klukům a vysvětlení, že když to bere, tak je možno chytit opravdu velké množství třeba i pánvičkových ryb a není možné je všechny sníst. Já sám jsem za poslední 3 roky zabil asi 10 duháků a letos vzal manželce 2 mlíčáky lipana z Otavy cca 38cm. I tak jsem se sám před sebou styděl. V poslední době inklinuju bezvýhradně k CHaP. Tím ale neodsuzuju lidi, kteří si vezmou občas nějakou tu rybku pro děti, rodiče, apod. To je spíš o dalších krocích v RŘ a omezení možnosti odnést od vody tolik ryb, co nyní. K tomuhle bych se chtěl však více věnovat níže v tématu Etika.

Teď bych chtěl uvést jen 2 příklady ze zemí, kde jsem měl možnost chytat, i když bych jich mohl uvést daleko, daleko více.

Severní Wales – řeka Dee. Velmi vyhlášená hojným počtem lipanů. Strávil jsem tam 2x cca týden (rok 1997 a 2005) u mých kamarádů, mimochodem reprezentantů Walesu v muškaření, Gwilyma Hughese, Terryho Morgana, Hywela Morgana a Iana Jonese. Víceméně stejný rybí stav, s tím rozdílem, že když jsem tam byl poprvé (s Jájou Šramem), tak jsme chtěli ulovit pravé divoké atlantické lososy. Podruhé jsme byli na závodech Graylingfestival v loňském roce, které mělo být, jak už název napovídá, naopak jenom o lipanech. První pozvání v roce 1997 od Gwilyma bylo na přelom září a října (dobré období pro tamní lov lososů). Kdo to někdy zkoušel (zdůrazňuji na mušku, nikoli různé červy, krevety, apod.), tak potvrdí, že to není žádná legrace. Stovky a stovky hodů do řeky, kde jsou ty ryby občas vidět, jak projíždějí nebo vyskočí. Atlantický losos na své cestě za třením už prakticky potravu nepřijímá, musíš být ve správnou dobu na správném místě a rybu prostě vydráždit tak, že jí ta muška dá se říct nas..e a pak po ní nějakým způsobem sekne. Využívá se agresivity, ale opět dokonale ztíženo možností použít pouze plovoucí šňůru (jak říkáte vy na MRKu – lajnu), žádný potápivý návazec. No a když stojíš na poolu, kde jsou třeba 3m hloubky vody a víš, že moucha ti jde maximálně 0,5 m pod hladinou, tak máš jako rybář zvyklej si za tou rybou dojít dosti smíšené pocity. Ale oni říkají, že když losos chce a je ten správný den, tak si vyjede. Asi je to nakonec pravda, ale musím říct, že jsme nezkoušeli je chytat tak, jak bychom si asi představovali my. No ale to není v tomto příkladu podstatné. Chci mluvit hlavně o těch lipanech.

Vzhledem k tomu, že nás to celodenní házení obouručnými pruty docela otupovalo, požádali jsme Gwilyma o možnost lovit lipany. Nebyl problém. V úsecích, kde jsme naháněly lososy, patřících víceméně státu, kde cena povolenky byla na týden cca 10 ₤ a kupovali jsme ji normálně na poště, to ale problém byl. Dá se říct na naše poměry skoro prázdná řeka, lipanů jak šafránu, daleko od sebe a když tak většinou větší přes 40 cm. Ale opravdu velmi málo. Chtěl jsem s Jájou stát nohama na zemi a mysleli jsme si, že nevíme, jak na to. Ale měli jsme přece s sebou místního reprezentanta a specialistu na lipany Gwilyma Hughese. Ten dokonce pozval na lipaní den jednoho reportéra z magazínu Flyfisherman, aby nafotil a zdokumentoval, jak Češi řežou lipany na jejich české nymfy. Ještě ten časopis doma mám. Něco jsme chytili, Jája nakonec jednoho velmi slušného lipana cca 45 cm a o této rybě byla udělána reportáž o chytání Čechů na české bobše, s do tlamky zapíchnutým úplně jiným vzorem, než na který ho Jája chytil. Takže zase byznys a „etika“. No nevadí, byli jsme hosty, tak jsme to moc neřešili. Ale bylo to dost úsměvné. Ryb málo, ale jak to umí všechno pěkně prodat. Když však nás vzal Gwilym do úseku stejné řeky Dee o pouhých několik kilometrů výše, patřícího nějakému lordovi, výhradně na pozvání, ujišťuji vás, že platí poměr cena/den chytání/pouze dva pruty a nedostanete ani o „ň“ víc. Přál bych vám vidět, jak velmi bohatý člověk (v té době majitel fy Lureflash) žmoulá v rukách čepici a slibuje, že dodrží vše, co mu Sir ze svého Landroveru, přikazuje. Pro nás Čechy dosti kuriózní a nezvyklá feudální situace. Mluvím navíc o ceně, na kterou by byl schopen v té době jen málokdo pomyslet, natož zaplatit, a to ještě vás to mnohdy ani zaplatit nenechají, protože to prostě nepotřebují. Tak to byla úplně „jiná písnička“. Stejné mouchy, stejné způsoby lovu (nymfa, suchá, skoro cokoli) a úlovky mnoha krásných lipanů okolo 45 cm. Ale to je totiž nedostupné i pro většinu místních rybářů. Tak to je myslím velmi zářný příklad, co bych tu v našich podmínkách v žádném případě nechtěl!

Toho lososa jsme si s Jájou nakonec každý také chytili, ale musím říct, že to bylo v místě, které opět patřilo výše uvedenému lordovi, kam normální rybáři vůbec neměli přístup. Přitékala tam totiž zleva do Dee jedna menší řeka, která v té době neměla dostatečný průtok, a tak tam lososi, kteří se jeli neomylně vytřít k sobě domů, čekali a bylo jich tam tak nějak podstatně více. To ale nemění nic na tom, že to byla celodenní dřina. Kdo zná vyhlášený švédský Mörrumsan s poměrně velkým množstvím ryb (atlantických mörrumských lososů), tak určitě potvrdí, že dostat rybu na prut je mnohdy dost o náhodě (samozřejmě se jí musí naproti). To je první příklad.

Druhé pozvání jsem přijal loni od Iana Jonese (trenéra Waleského družstva juniorů na MSJ u nás v Rožmberku). Letěl jsem tam s kluky z reprezentace, abych, i když sám nezávodím, chytal v tomto závodě v družstvu s Ianem a jeho synem Seanem - přesvědčil mě a já nedokázal odmítnout. Tréninkový týden jsem strávil s Ianem a jeho rodinou, navíc s námi byl i Franta Hanák, který poskytl Ianovi s rodinou azyl a střechu nad hlavou, když tu byli na Svatováclavský pohár na Květoňově. Téma: lipani na Dee, stejný stav, jako jsem nastínil v prvním výše uvedeném příběhu. Normální úseky Dee dostupné všem rybářům (na těch se konal i samotný závod) v podstatě s velmi málo rybami (lipany), daleko od sebe. Stačí si přečíst výsledky závodu na PM v reportáži p. Křivance. A opět si nemyslím, že by tam byli rybáři, kteří lipany chytat neumí. Souboj mezi belgickými a českými družstvy (a jejich závodníky), počty ryb až úsměvné, i když je pravdou, že první den byl ovlivněn zakalením řeky po vydatném dešti.

Druhý den už byla řeka v prakticky normálním stavu s dostatečnou čistotou vody. V jednotlivcích po třech závodech (vlastně dvou, protože jeden závod vždy jeden z družstva stál a dělal rozhodčího družstvu jinému, mimochodem velmi dobrý model, který bude určitě letos využit na Posledním poháru ve Vyšším Brodě):

1. Belgičan - 9 lipanů
2.Franta Hanák - 8 lipanů
3. Martin Drož - myslím, že také 8 lipanů,
4. já - 7 lipanů, atd.

Takže jasný obrázek o tom, kolik ryb tam vlastně plave, a to je to na britských ostrovech velmi vyhlášená lipanová řeka. U nich je prostě normální, že tam tolik ryb není a nikdo se tomu ani nediví. Navíc, když jsme jeli autem domů, Ian stále někam telefonoval a v jednom telefonátu dokonce vychvaloval, že se dohromady za celý závod chytilo asi 50 lipanů, což prý je docela slušné. Porovnejte to s některými výsledky z našich závodů a nebudete se stačit divit. V některých závodech to snadno chytí kluci každý v jednom kole (3 hod.).

Naopak jeden tréninkový den zase na soukromém úseku řeky Dee byl opět jiná písnička. Začal jsem v proudném úseku nad všemi, kteří zabředli do klidnější vody, protože věděli, že tam lipani budou. Taky je zde hned chytali (i ti Britové, kteří pak v závodech mnohdy koupili ve všech kolech „zero“). Naopak já chytil během 1 hodiny v proudech několik (cca 10) krásných potočáků kolem 40 cm a několik dalších mi spadlo. Ty jsem ale lovit nechtěl, protože se v závodě stejně nebodovali. Sešel jsem tedy níž do klidnější vody, odkud se zatím všichni posunuli níže po proudu, a po nich jsem tam během další hodiny chytil na 14 a 16 „buzeranty“ (růžové bobše) asi 5 lipanů, z toho jeden určitě tak 2 kila, jeden o něco menší a zbytek kolem 35 cm. Stejně tak dopadli Franta s Ianem, kteří byli o kus níže, a Jája s Martinem Drožů jakbysmet. Takže další zářný příklad, jak funguje klub, který si na své vody nikoho nepouští, pouze když se chtějí předvést. Porovnejte s našimi podmínkami. Pokud by něco podobného mělo fungovat u nás, věřím, že já a mí kamarádi bychom se na ty „zprivatizované“ úseky dostali, ale co ostatní? Těm by zbyly jen oči pro pláč.

Jasně, uvedete příklady: Rakousko, Německo, Švédsko, apod., ale jak jsem uvedl, to je o úplně jiných cenách. Myslet si, že by to u nás mohlo být něco podobného jako v severním Švédsku (Laponsku) nebo jak uvádí jeden přispěvovatel na MRKu (mimochodem mu dost závidím a zároveň z celého srdce přeju) na islandských ostrovních vodách, kde je minimální zalidnění a nespočet vodních ploch, řek, atd., to je, promiňte mi, utopie. Nemyslím tedy, že by hospodaření na našich řekách bylo až tak katastrofální (pokud zapomenu na stále opakovaného černého ptáka). Naopak většina mých zahraničních kamarádů zde byla muškařením se mnou a dalšími kluky povětšinou nadšená a úplně unešená a určitě se chtějí vrátit. Pokud jste viděli někdy internetové stránky Globalflyfisher, tak tam je velmi podrobný článek jejich provozovatele o muškaření na horní Vltavě s Honzou Šimanem, chválícím až do nebes tento muškařský zážitek. Navíc tam přispěl poznámkou o hrdosti za tuto vodu jeden z Xaxapových „spolusoudruhů“, že, kolego Piku? Tím vůbec nechci urážet, právě naopak. Xaxapovy webové stránky, přesvědčující klienty ze zahraničí o překrásné přírodě jižních Čech a chytání ryb na úsecích Vltavy, také vypovídají o něčem jiném.

Takže ruku na srdce, pánové, kteří nejste stále s ničím spokojeni a rozbili byste ČRS (MRS) na padrť. Myslíte, že je to ta opravdu jediná cesta? Podívejte se, co si myslí většina muškařů chodící na stránky MOL, a na anketu o tom, zda si muškaři myslí, jestli je možné Svaz reformovat. Pravda, zatím tam moc hlasujících nebylo, ale i to je vzorek, a nemyslím, že pouze zabedněných tupců, jak se nám hoši z MRKu snaží namluvit. Ono jich na jejich diskuzích taky totiž není více, akorát že dokáží stále dokola diskutovat o různých problémech. Ale proč ne, samozřejmě jejich věc, pokud nebudou komentovat a stále zesměšňovat lidi, kteří nemají stejný názor. Takto bych mohl uvést další a další příklady, ale nejde napsat vše, co mám na mysli, to bych tady byl týden. Znovu opakuji, není všechno samozřejmě jenom růžové a spoustu věcí se musí změnit, ale to musíme my sami. My sami, pánové! Hlavně začít nejdřív sami u sebe, každý jeden v sobě. Potom tlačit prostřednictvím členských a výročních schůzí na funkcionáře MO a dotlačit to tam, kam chceme. U nás v jižních Čechách s tím začal už dávno Dr. Křivanec (a opět on) a my v RSK České Budějovice se mu budeme snažit ze všech sil pomáhat. Na naší straně stojí určitě i ostatní muškaři, jako jsou kluci ze Strakonic v čele s Milanem Janusem a dalšími. Opakuju, kolegové, je to v nás! Tím se pomalu dostávám k dalšímu bodu mé rozvahy, a to:

3. Reforma ČRS (MRS) jako taková
Myslím, že opět mám k tomu co říci, a to konkrétně -žádné domněnky ani výmysly. Dobře si pamatuji doby, kdy jsem jezdil za totality na závody na západ (Rakousko, SRN, Francie, Švédsko, Norsko, Španělsko, Švýcarsko, atd.). S týmem vždy jel nějaký vedoucí, dohlížející na politické chování členů týmu. Myslím, že to nemá cenu rozvádět, každý, kdo to pamatuje, si to dokáže alespoň trochu představit. Chci říct, že si je na radě ČRS všechny dobře pamatuju, někteří tam stále sedí, ale myslím, že už toho dávno moc neovlivňují, spíše jen tak přežívají nebo čekají, co se bude dít. V jednotlivých odborech jsou lidi, kteří mají „drive“: RT Pepa Doležal, Pepa Luxa, muškaření – nemá smysl komentovat, dle mého soudu poměrně moderně smýšlející lidé, plavaná - nevím přesně a určitě i ostatní z části hospodaření na svazových revírech. Spíše asi vadí těm největším kritikům, že tam nesedí sami a nedělají si to, co chtějí. Nechci ale přehánět. Několikrát jsem se setkal i s panem předsedou ČRS, velmi příjemný a kultivovaný člověk, znám i lidi z vedení MRS, např. p. Habána, pokud tam tedy stále je. A to je muškař a jeho smýšlení není určitě až tak za opicemi. Tak, jako tam sedí přemoderní Tonda Pešek, za severní Moravu Míra Málek, a další.

Ano, určitě bude potřeba nová krev, hlavně však na úrovni MO. A opět, to musíme sami, pánové, jenom sami na výročních schůzích. Nemá smysl plkat na netu. Dejte se dohromady a jděte tam, já myslím, že pokud se dohodnete mezi sebou (muškaři), kaprařům bude srdečně jedno, co byste byli ochotni a tlačili na to zavést na pstruhových vodách (stejně jako u nás v jižních Čechách). Pak už jen stačí znovu začít přemýšlet sami nad sebou a zbavit se těch černých ptáků, pokud to vůbec někdy bude možné. A věřte tomu, že se to markantně zlepší a budeme moci nabídnout i ty trofejní lososovité ryby, po kterých stále voláme.

Zdá se vám to příliš naivistické? Mně tedy ne. Jak už zde někdo v minulosti uvedl, nechci jezdit jenom na svoji klubovou vodu nebo, když ji někdo zprivatizuje, tak se na ni třeba ani nedostat a pokud ano, tak za peníz, který bych doma nemohl ani přiznat. Chci mít možnost stále navštěvovat naprosto volně i ostatní krásné revíry a samozřejmě se na nich budu chovat slušně. Pak to bude pro všechny poctivé muškaře O.K. Vypadám jak úplnej naivní blbeček, ale slušnost a poctivost je jediná cesta a ta funguje i na těch privátních revírech na severu Evropy. Já si to dovedu docela dobře představit i v našem stávajícím systému svazových vod. Tím v žádném případě nevylučuji konkurenci, ve které si kvalita dle mnohých najde cestu sama. U úplného rozsekání svazu bych byl však velkým pesimistou po zkušenostech z jiných oblastí našeho života.

4. Etika
Nemyslím, že tady bych musel nějak burcovat na poplach. Drtivou většinu muškařů, které znám, nemusím poučovat o tom, jak se chovat k rybě, že mají používat háčky bez protihrotu, že není možné zabít všechno, co chytí, spíše naopak směřovat vnitřně k CHaP. V těchto názorech jsem i s nadřazenou sekcí na MRKu povětšinou za jedno. To je myslím každému, kdo se tady pohybuje, navýsost jasné. Spíše bych chtěl poukázat na to, že několik stejných lidí, kteří se vyjadřují v diskuzích na muškařských stránkách, pak jinde popisují, jak v současné době velmi moderně chytají na dírkách duháky a siveny na masné červy, sýr, rybičky, apod. Já v tom tedy nevidím etiky ani za mák. Ale opět budiž, komerce a byznys, já to neodsuzuji, jenom konstatuji, že komu se to líbí, ať ale nevypráví nic o etice rybaření. Někteří si také dost často pletou etiku s estetikou při muškaření. Souhlas, také mám moc rád, když je všechno pěkně sladěno, „jak říkáte, prut, reel, lajna, oblečení, atd.“, ale nemělo by se to přeceňovat a stavět na úplně první místo, jak se mi to někdy zdá. Jsou to určitě velmi důležité věci a je nutné ve spoustě veškerého v současné době dostupného zboží velmi pečlivě vybírat. Myslím si však, že jsou každopádně mnohem důležitější ruce a veškerá další koordinace při muškaření. Myslím, že když bude mít takový Milan Janus, Tonda Pešek, Pavel Macháň, Olda Dvořák, Oldfojt, Martin Drož, Dan Svrček nebo z mladých Luboš Roza, Pavel Chyba a další (nerad bych někoho urazil, všimněte si, že záměrně neuvádím kluky z jižních Čech) třeba jen průměrný „prut, reel a lajnu“, tak pohled do vody na ně bude vždycky zážitkem, a to ve vší úctě k pánům, kteří se považují dle všech těch diskuzí za naprostý strop muškařské obce. Naopak viděl jsem už mnoho rybářů (prozatím nikoli muškařů), kteří „na to mají“. Měli na sobě věci za několik desítek tisíc, stejně tak náčiní, které používali, bylo velmi exkluzivní. Motali se v tom však tak, až to bylo mně samotnému trapné. Nic proti, nikdo učený z nebe nespadl. Proč si nepořídit to nejlepší, když to neublíží mému rozpočtu, a ani netvrdím, že se to týká muškařů, které zde vesměs oslovuji. Jen chci říct, že by se to opravdu nemělo přeceňovat. A chce to trochu pokory! To je snad vše k tomuto ani ne až tak problému, ale malému zamyšlení.

5. Reprezentace a její postoje k muškařské obci
S radostí musím říci, že v poslední době už velmi ubylo připomínek na uzavřenost a neotevřenost kluků z repre, jako tomu bylo hojně v minulosti, o neochotě sdělit cokoli širokým muškařským kruhům, apod. Každý, kdo sleduje jakékoli muškařské články a odkazy v rybářských časopisech, ví, že pokud jsou páni reprezentanti osloveni, ochotně poradí a povypráví o tom, co vědí, někteří pustí do světa i vzorky much. Vůbec se jim nedivím, že si každý trochu chrání to svoje „know-how“, vždyť na tom někteří dělají roky a konkurence je tvrdá. Oni závodí a chtějí být každý nejlepší. Na tom není vůbec nic divného. Mnoho rybářů není ještě připraveno na tak účinné metody a způsoby muškaření. Naopak, cítím k nim opět velký respekt. Za tím, co umí, je obrovský kus práce, dřiny a krásného odříkání. Za úspěch jsou kluci pravidelně ochotni jet místo na ryby (pstruhy a lipany) trénovat, chytat třeba oukleje nebo jiné bílé ryby, i když nechci říct, že to taky není hezké. Pro mě však to až takový zážitek není a závodů, kdy rozhodují proudníci a jiné rybky, je čím dál víc. Mnozí z vás by svoje suché lipanové muškaření a chytání pstruhů v divokých proudech nikdy nevyměnili. Tak jim nevyčítejme, že za naše peníze jezdí na výlety do přerybněných zahraničních vod, apod. Zdaleka tomu tak není a vůbec to nejsou nafoukaní hoši, jak někdy v minulosti byli prezentováni. Každý si může sám vyzkoušet, co to obnáší, a zkusit se prosadit. Někteří to nechtějí a já jim rozumím, ale neodsuzujme „án blok“ závodníky. Jejich chování k rybám je mnohdy i v samotném závodě mnohem šetrnější než chování některých tzv. normálních rybářů. Taky se sami ohradili (třeba Šeďa) proti těmto pokusům brát si je do úst. Příslušné osoby, které tak činily, se jim posléze osobně soukromě mailem omlouvali. Není to úplně košér, protože jestli někdy někoho natřu veřejně, měl bych pak mít sílu se mu třeba i veřejně omluvit. Ke zmíněné vstřícnosti: stačí připomenout rozhovory a rozbory způsobů lovu a mušek Milana Hladíka se Šeďou, články Dana Svrčků a ukázky jeho bobšů, rozhovory s Pavlem Macháněm, ukázky mušek Milana Januse a další, v neposlední řadě pak podrobné reportáže Dr. Křivance z průběhů vrcholných akcí (MS, ME) včetně ukázek nejúspěšnějších vzorů, a to i těch v té době supernejtajnějších (belgické mikronymfy, goldheady i vzory pro francouzské způsoby lovu, které jsou v některých úsecích i u nás - kdo to viděl, tak potvrdí - naprosto až neuvěřitelně vražedné). A to už nejsem žádnej vykulenej rybář a setkávám se s těmito způsoby soukromě už několik let. Jezdím se dívat na MS, pokud je to jen trochu možné (MS u nás 1996, Polsko, Slovensko, ale i MSJ u nás loni). Na Slovensku na MS jsme se Šeďou koukali v jednom kole pod Bešeňovou na nejmladšího Francouze, který tam dělal bezkonkurenčně jedničku a byl to fakt zážitek. Utrhl tam forpas na stromě nad ním, tak jsme si tam po závodě se Šeďou došli a měli jsme ty tak supertajné mouchy, které pak pan Křivanec úplně v klidu zvěřejnil na PM, a tuším, že i časopise Rybářství. Proč ne, nic tajného ani nijak zvláštního, pro všechny dostupné, spíše je to o způsobu lovu, přístupu, atd. Ale to by bylo na další velmi dlouhý článek.

Spíše chci opět zdůraznit to, že ti kluci vozí nové a nové poznatky, které se naučí třeba na britských jezerech (a to jsou někdy opravdu zajímavosti), ty se pak postupně dostávají mezi všechny zajímající se normální muškaře. Tím se pak naše možnosti muškaření posunují opět rychle dopředu. Odkud se tu vzali bloby, booby rychle tažené pod hladinou na intermídě, shuttlecocky, a další a další příklady. Od kluků z reprezentace. A ten, kdo chce, tak se to dozví. Takže úcta, respekt a pokora, samozřejmě i jejich, ale jak je znám, tam problém absolutně není. Ještě bych chtěl vzdát hold chlapům okolo mladých, kteří jsou ti, co mají rozšířit naše řady a rozvíjet pokrokové způsoby muškaření v naší zemi. Většina, vlastně všichni, na svůj věk velmi skromní kluci, v porovnání třeba s americkými hochy, kteří se MSJ v Rožmberku zúčastnili. Kdo viděl, potvrdí. Například dvojnásobný juniorský mistr světa Luboš Roza z Bojkovic - jeho skromnost a umění, kterému ještě dlouho (nebo nikdy) mnozí z nás nebudou sahat ani po kotníky. Hold znovu patří práci Milana Januse, který ve svém volném čase vede početný kroužek mladých muškařů ve Strakonicích a taky jich měl několik v obou juniorských týmech pro MSJ, Milanovi Čubíkovi ze zmíněných Bojkovic, Jirkovi Šulcovi a klukům okolo něj, Mirkovi Málkovi, který určitě ochotně radí klukům na severní Moravě. Zase nerad bych na někoho zapomněl a někoho urazil. Oni všichni ty kluky učí etice a úctě k rybě jako k živému tvorovi a ne jako ke kusu žvance. Není to samozřejmě jenom o závodnících a kroužcích, ale i těch otcích a dědečcích, kteří by měli dělat přesně to samé. Já sám mám dva kluky (12 a 7 let) a ti jsou naprosto automaticky navyklí, že ryby jako je potočák a lipan se prostě pouští. Sice je to moje bláznění ještě moc nebere, ale bych bych rád, kdyby tomu tak jednou bylo. Zatím spíše s dědou o prázdninách nahánějí kapříky, cejny, štiky, okouny a jiné rybky. Já však doufám, že jednou budou jezdit se mnou a kochat se krásami našich pstruhových vod, které už jim v té době budou poskytovat třeba lepší podmínky než dnes. A budu pro to dělat, co budu moci. A když jezdit nebudou, tak doufám, že aspoň budou slušnými lidmi a třeba rybáři, chytajícími jinými způsoby lovu než já. Hlavně vždy ohleduplně a bez hladových návyků, budou ctít názory jiných a nezesměšňovat někoho, kdo není stejný jako oni. A k nepoctivým a neomaleným lidem a rybářům se budou chovat tvrdě a kriticky, tak jako to dělám já.

Tak to byla celá zpověď a vyjádření mých (a jak vím, nejen mých) názorů. Děkuji Pavlovi Adamovskému, že mi je dovolil prezentovat na jeho muškařských stránkách. Nikoho jsem se zde nechtěl dotknout, ale chtěl jsem na druhou stranu ukázat, že je tu velká skupina velmi slušných muškařů, kteří až tak úplně nesouhlasí s názory prezentovanými v mnoha diskusích. Ti, kterých se to týká, si to určitě přečtou. Jsem připraven na konstruktivní kritiku a - to zdůrazňuji - odpovědět. Jak mi jen zbude čas. Mám jen problém s tím, že mám tolik myšlenek, abych je dokázal vůbec poskládat dohromady. Je to spíše na rozhovory - a těm se už vůbec nebráním.

Díky všem za výdrž. Nevím, zda jsem udělal dobře - někteří mě odrazovali, že tohle nemá vůbec smysl. Já jsem však trochu optimista a věřím, že minimálně 90 % muškařů má podobné názory jako já a moji kamarádi.

A teď do mě.