O zahájení na pstruhové Jizeře...
Jak napovídá titulek, po delší odmlce strávené v UK jsem se opět vrátil k parádní záležitosti, jíž je muškaření. Vůbec první výlet směřoval na Jizeru. Jelikož to byla na této řece má premiéra a nevěděl jsem, na jaká místa se podívat, začal jsem 22.04.2007 v Jablonci.
Počasí přálo a má první zastávka směrovala na jeden z prvních mostů (přechodů) ve směru Jablonec Rokytnice. Koukám z něj do vody a vidím jednoho pstruha. Pravda, čekal jsem jich více... Tradičně ukusuji kousek žvýkačky a házím před rybu do jejího zorného pole – a nic. Většinou, vlastně vždy, když jsem to udělal, ryba alespoň vyrazila (zbystřila) a vzápětí se vrátila na stanoviště, častokrát žvýkačku i ochutnala. V tu chvíli si říkám, že to tady nebude „so easy“.
Abych to přiblížil, jedná se o horní úsek Jizery 13. Voda tady je velmi čistá, s hnědočerveným podkladem, který dosvědčuje kyselost vody, zvýšenou táním sněhů (lesní půda je velmi kyselá, proto průsaky sněhové vody sezónně značně zvyšují kyselost a ryby dočasně táhnou níže).
Takže jsem se vydal vodou od Jablonce nahoru. Snažil jsem se ze všech sil, ale ani záběr. Vyzkoušel jsem i svůj osvědčený streamer, precizně provedený, vyvážený a skoro vždy úspěšný. Přišel jsem o něho, ani nemohu s jistotou říct, že vinou ryby. Koukám kolem do vody, co tam žije a tak, ale moje volba mušek se zdá pořád špatná.
Dávám si odpočinek a jako pomoc přímo z nebe se mi na dlaň snáší chrostík.
Hledám ve svém mušinci nejvěrnější napodobeninu a hned vážu. Chvíli na to se dostavuje první útok, tady podotýkám že i poslední za celý den. Záběr promarňuji, přesně pár sekund předtím totiž volá můj kolega Tomáš a já jsem zaneprázdně mobilem. Alespoň měl pro mě dobrou zprávu. Usoudil jsem, že mi dnešek není souzen a tak jsem ukončil lov na Jizeře, nedaleko od místa, kde začíná revír 13A.
Krásná příroda mi učarovala, a tak jsem se rozhodl zůstat do neděle. Od benzinky jdu po modré trase do centra Rokytnice a kochám se malebnou přírodou. Potkávám domorodce a dozvídám se toto: „Tak pánové, já za mlada, jo, za den vypil 25 piv a 5 vodek. Na kole! Na kole jsem se vrátil domů, jsem si pak dal ještě 2 láhve vína a pak vypil, hmm, půl litru rumu. No teď už bych to nedal.“ Tak pánové, já bych nedal ani půlku toho ve své nejlepší formě!
Náhodně vybírám nějaký penzion a tady mi opět štěstí přeje. Penzion Anna je hezké, hřejivé místo, majitel (vedoucí) je rybář. Je to oblíbené místo lokálních, dobré jídlo, nadstandardni ubytování. Navíc pivko se štamgasty znamená vždy spoustu zajímavostí a nebylo tomu jinak ani tady. Mimo jiné jsem si připil s bývalou úspěšnou přebornicí v sumo, Lenkou. Pepa zase vyprávěl, že na rybníků nedaleko od Rokytnice chytil kapra Koi 68 cm, což se zdálo přinejmenším podivné, své povídaní však doložil červeno-bílou šupinou. Dozvídám se také, že s populací pstruhů na Jizeře v zimě vždy slušně mávají volavky...
Shrnuto: Anna = parádní penzion, s bernardýnem Betynou a kočkou bez ocasu, kde v ceně lůžka je moc dobrá snídaně, to vše za bezkonkurenční cenu!
V neděli ještě rozebíráme s panem Poupou, kde a na jaká místa zajít, kde jsou jaké ryby, kde se vysazoval mník, atd. Také potvrdil, že Jizera je „chudá“ voda a chrostík je velmi vhodnou nástrahou.
Ač lovecky neúspěšný, byl to na zážitky bohatý výlet, zakončený v malebné obci Rokytnice nad Jizerou. Jizera 13 je velmi hezký revír. Petrův zdar přeje Tom.
