Článek Jiřího Klímy o jeho patentovaných výrobcích - zatížených muškařských háčcích.
K napsání uvedeného článku mě inspirovala slova mého přítele Milana Januse, jinak výborného rybáře a bývalého reprezentanta v lovu ryb na umělou mušku, který vyjádřil názor, že v české nymfě již nelze nic vymyslet.
Při rybolovu na umělou mušku, když chytáme s mokrými muškami nebo nymfami, se často potřebujeme dostat do hlubokých a silných proudů nebo do hlubokých tůní, kde se nacházejí často ty největší ryby. Pro tyto účely zatěžujeme mušky zpravidla v tílku, obyčejně pomocí olověného nebo jiného drátku různé síly, který namotáme v části nebo kolem celého raménka háčku.
U většiny malých i velkých mušek je to celkem běžné řešení, když někdy využíváme také i zvýšené hmotnosti silnějších háčků. Namotáme-li na háček zatěžující drátek, ať už olověný nebo jiný, nedosáhneme vždy takové zatížení, které by bylo u malých nymf natolik dostačující, abychom s ním mohli mušku dopravit tam, kam potřebujeme, tedy k rybě u dna. Tento problém je obzvláště markantní v hlubokých proudech, v hlubokých tůních a v hlubinách nad splavy. Už v době mého aktivního závodění v letech 1981-82 jsem začal zkoušet různé tělíčkové zátěže, které však byly na danou dobu pouze náhradním řešením (natisknuté broky a válečky na háčku, olověné drátky atd.). Žádná z těchto zátěží však nesplňovala moje představy o trvalém zatížení a tvaru zátěže na háčku.
Asi před sedmi lety jsem začal zkoušet tělíčkové zátěže různého tvaru, které byly součástí háčku a které by mohly odstranit zmíněné problémy. První pokusy o vývoj háčku s nalitým olověným válečkem nebyly úplně ideální, neboť imitovaly především pouze stádium larev na rovném háčku. Také zatížení háčku kuličkou nebo oválem imitovalo pouze některé druhy nymf, a tak vývoj pokračoval dál.
Kombinací různých variant se mi nakonec podařilo najít správný a ideální tvar zátěže pro všechny druhy nymf, přičemž tvar zátěže je navíc universální pro vázání mokrých mušek, rybího potěru, zlatohlavých nymf atd. Tímto ideálním tvarem je kapka, kterou lze navíc pohybovat po raménku háčku.
Kapkovitý tvar zátěže dobře napodobuje hlavohruďovou část celé řady nymf, hlavně larev jepic, které představují v našich podmínkách významnou složku potravy pstruhů a lipanů. Nalitá kapka navíc koncentruje v malé části značné množství olova, které nezískáme žádným namotáním olověné zátěže, a mušky se tak dostanou velice rychle a jednoduše k rybám nebo do míst, kam je potřebujeme.
Právě použití drobných larev jepic při chytání v hloubce nemělo mezi umělými muškami dosud ideální řešení. Zátěž ve tvaru kapky tento problém elegantně vyrešila. Barevným zvýrazněním kapky se také ještě zvyšuje atraktivita mikronymf a larev jepic, které mají v tomto provedení tendenci stavět se u dna na hlavičku, což je patrné i u přírodního hmyzu.
Další universální využití tvaru kapky je pro vázání i toho nejmenšího rybího potěru, který lze zvětšovat podle velikosti použitého háčku s rovným ramínkem v rozpětí čísel 4-16. V malém provedení, na háčcích 12-16, získáme velice účinné larvy pakomáru, které jsou oblíbenou potravní složkou pstruhů a lipanů, a to jak na stojatých, tak i tekoucích vodách. Velmi dobré výsledky jsem získal s těmito zatíženými háčky i při vázání běžných mokrých vzorů mušek. V poslední době jsem vyvinul i malou olověnou hlavičku na zahnutém háčku, která slouží jako základ pro vázání klasických kukel pakomáru. Celkovým dobarvením zátěže (očí, vývoje křídel, pochvy atd.) perfektně imitujeme jednotlivá vývojová stádia hmyzu a rybího potěru. Slouží k tomu obyčejné acetonové a lihové barvy, které po zaschnutí nejlépe přetřeme epoxidovým lakem, čímž zvýšíme trvanlivost těchto mušek.
Samostatnou kapitolou těchto experimentů byl vývoj zatížených gammarových háčků, kde je zátěž nalita podél háčku. Nedostatečné zatěžování olověným drátkem bylo nahrazeno jednoduchou metodou, přičemž dostatek olova na háčku nám zaručuje, že i ty nejmenší mušky dostaneme v hlubokém a silném proudu ke dnu. Tvar zátěže navíc imituje perfektně nejen blešivce, ale i larvy chrostíků, pošvatek atd. Zploštění těla blešivců dosáhneme pouhým stisknutím mušky plochými kleštičkami. Tady je však potřeba před vázáním povrch zátěže zdrsnit malým pilníčkem, aby nedocházelo ke klouzání vázací nitě po povrchu zátěže. Tyto zatížené háčky ve velikostech 6-16 nám tak mohou sloužit pro vázání nejrůznějších českých vzorů zatížených larev a blešivců. Navíc lze vytvořit požadované mušky bez použití vázacích materiálů, a to použitím acetonových barev ve spreji a lihových barev, když konečnou verzi nabarvené nymfy zakončíme přetřením epoxidovým lakem, aby nedocházelo k odírání barvy při kontaktu této mušky s valounovitým říčním dnem.
Další z této skupiny zatížených muškařských háčků představuje háček s kuželovitou hlavičkou, který byl vyvinut pro vázání zatížených streamerů a barevných říčních a jezerních lur. Kónické zatížení háčku v přední části umožňuje snadné vázání streamerů a lur, neboť zátěž nám imituje hlavičku lury nebo rybího potěru - to když na ni namalujeme oční body nebo hlavičku zvýrazníme signálními barvami. Zatížení nástrahy v hlavové části jí při vedení dodává velmi lákavý a až dráždivý chod, který napodobuje trhavý pohyb larvy nebo poraněné rybičky.
K efektivnějšímu využití mušek, navázaných na výše zmíněných háčcích, je třeba si ještě říci několik slov o tom, jak se s nimi má chytat. V prvé řadě je potřeba si na rybolov se zatíženými muškami zvyknout, neboť jsou přeci jen více zatíženy, a tím nás mohou uvést do rozpaků při chytání, neboť častěji váznou v kamenech a vodní trávě.
Samotný rybolov je poměrně jednoduchý. Buď můžeme chytat klasicky proti vodě, šikmo proti a po proudu, anebo i pod sebou. Je velice důležité mít stálý kontakt s muškami, neboť v opačném případě nemusíme poznat záběr, který bývá jemný, ale upřímný. Muška zpravidla také velmi dobře sedí při záseku v rybí tlamce.
Malé nymfy na háčku s kapkou se mi osvědčily na všech tocích. Do hloubek okolo 1,5m je lepší sáhnout po velikostech háčku 12-14, pro mělké a pomalé vody je optimální velikost čísel 14-16-18. Pokud chytáme na velkých tocích s hlubokými proudy, pak doporučuji použít háčky ve velikostech 8-10.
Důležitá je i konstrukce silonového nástavce, který by neměl při chytání proti proudu přesáhnout 1,75m. Zvolíme-li mokré chytání po proudu, pak bude potřeba tento nástavec prodloužit asi na 2,5m. Nymfičky můžeme také stahovat přes pomalejší proud, anebo je vodit i pomalým stahováním proti vodě. Pro drobné nymfy volíme velmi jemné vlasce o průměrech 0,08-0,12mm a tomu odpovídající jemné pruty (2,4 - 2,75m) a muškařské šňůry o hodnotách AFTMA v rozpětí 2-5. Pro větší a těžší nymfy používáme pruty v rozmezí AFTMA 4-7 a délkách 2,75-2,90m.
Při jezerním chytání s pupami pakomárů umisťujeme zpravidla zatíženou pupu až na konec dlouhého nástavce, kde nám tvoří tzv. kotvičku. Tady používáme silon o průměru 0,16-0,18mm a pruty v rozsahu AFTMA 5-7 a o délce okolo 2,90m. Mušky necháme viset ve vodním sloupci a velmi pomalu je přitahujeme. Chytáme-li s rybím potěrem na stojaté nebo pomalu tekoucí vodě, pak je nutno nástrahu pomalu přitahovat a jemně s ní poškubávat, aby vznikl dojem poraněné rybky. Na rychleji tekoucí vodě prochytáváme nejčastěji okraje toku, místa za kameny a hluboké proudy.
Na závěr bych ješte uvedl, že všechny typy zmíněných zatížených háčku jsou od r.1999 patentově chráněny u nás i v zahraničí. Některé vázací postupy s využitím zmíněných háčku bych rád presentoval ještě v dalším článku. Věřím, že tyto zatížené háčky si časem najdou své příznivce i mezi našimi muškaři. Uvedené patenty nebyly dosud zveřejněny kvůli jejich značné účinnosti. Proto bych byl velmi rád, kdyby si naši muškaři uvedomili, že tyto novinky, které dnes zveřejňuji, by neměly sloužit k devastování rybích obsádek, ale pro rozšíření českého způsobu muškaření.
