Pokus o definici rybolovné techniky muškaření.
Tento článek je částí seriálu Nebojme se muškaření, který byl poprvé uveřejněn v letech 2000 - 2002 v časopise Rybářství.
Za muškaření zásadně nepovažujeme jakýkoliv způsob rybolovu, kdy nástrahou jsou umělé mušky. Určitě to není lov s jakýmikoliv biči nebo odhozovými pruty opatřenými např. smekacím navijákem, kterými nahazujeme lehké mušky pomocí kulového plovátka, bavorského dřevíčka nebo jiné zátěže - třeba i více zatížené mušky - na konci vlasce. To, co dělá muškaření muškařením, nejsou jen umělé mušky jako nástraha, ale trochu paradoxně především muškařská šňůra. Právě pomocí její váhy lze dopravit - nahodit mušku přesně na místo, kde ji chceme rybě nabídnout. Muškaření je tedy vlastně ovládání muškařské šňůry muškařským prutem a nabízení nástahy – výhradně umělých mušek - touto technikou rybám. Právě tato technika, její jemnost, dokonalost, ale i vysoká účinnost je to, co uchvátilo tisíce rybářů a stali se z nich muškaři. Kromě toho je muškaření velmi aktivním, pohyblivým, v pravdě sportovním způsobem rybolovu. Když k tomu přidáme určitou nutnou míru znalostí užité entomologie a hydrobiologie vůbec, určitou míru znalostí přírodních zákonitostí obecně, to vše umocněné požitky z vnímání přírodních krás a loveckým vzrušením, zajímavou tvůrčí zábavu i mimo rybolov při vázání vlastních umělých mušek, vychází nám zajímavá, vzrušující, fyzicky i duševně aktivní ušlechtilá náplň trávení volného času, která u nás navíc pomáhá vytvářet pozitivní vztah k lidskou činností ohrožené přírodě. Není proto divu, že muškaření je obecně považováno za královskou rybářskou disciplínu plnou důmyslu a umu, vedoucí k sepětí s přírodou, k čestným soubojům s jejími zástupci – rybami, dávající stejné šance oběma stranám.
Všechny pokusy muškaření nějak lapidárně definovat zatím, domnívám se, selhaly. Možná, že to je pro jeho neuchopitelnost, jeho neustálý materiální i technický vývoj. Jak jsme si naznačili, nelze muškaření definovat pouze nástrahou – umělou muškou. Určitá omezení s sebou nese definování technikou. Za naprosto nedostatečné ovšem považuji definování uvedené v příloze k našemu rybářskému řádu. Vyplývají z něho nejrůznější spory a další většinou nesmyslná a nedůstojná omezování. Nabízím tady skromný pokus o určité upřesnění, i když jsem si vědom toho, co jsem napsal výše.
Pokus o definici rybolovného způsobu „muškaření“:
Muškaření je způsob rybolovu, kdy nástraha, definovaná dále jako umělá muška, je nahazována do vody pomocí udice, skládající se z muškařského prutu, muškařského navijáku, muškařské šňůry zakončené návazcem z rybářského vlasce, na kterém jsou umístěny jedna až tři nástrahy navázané na jednoháčcích. (Moc rád bych tam napsal ještě „bez protihrotu“, ale tuším, že to by zatím neprošlo, i když v blízké době to očekávám.) Na šňůře ani na návazci nesmí být umístěno další zařízení nebo předmět podporující plavání (splávek, plovátko) nebo naopak klesání (zátěž) nástrahy. Umělá muška je druh rybářské nástrahy vyrobené z přírodních nebo umělých materiálů navázaných na jednoháčku. Volně napodobuje hmyz včetně jeho vývojových stádií a jiné živočichy nebo jen svým tvarem, pohybem a zbarvením dráždí ryby k záběru. Případné zatížení umělé mušky musí být součástí její konstrukce na ramínku háčku.
