Rozhovor s Tomášem Havlíčkem | CzechNymph.cz
HomeČlánkyOsobnostiRozhovor s Tomášem Havlíčkem

Rozhovor s Tomášem Havlíčkem

Kategorie: Osobnosti muškaření | Autor: MOL

Rozhovor s vedoucím odborné sekce pro krajinu ze Strany zelených.

Tomáš Havlíček

MOL: Kdo je Tomáš Havlíček?
TH: Tomáš Havlíček (45) je vzděláním vodohospodář – krajinný inženýr, profesí projektant, majitel a manažer malé projekční firmy, která se zabývá vodním hospodářstvím krajiny - revitalizacemi, protipovodňovou ochranou, vodními nádržemi a souvisejícími tématy.
Vyrostl jsem v Tišnově na Svratce, míval jsem pstruhovou i mimopstruhovou povolenku. Jako rekreační vodák jsem občas vlezl do lodi. Dnes už se na vodu a na ryby dostanu jen o dovolené.
Ve Straně zelených mám na starosti odbornou sekci pro krajinu, která se zabývá širokým okruhem témat, která spolu vzájemně souvisejí: zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, ochrana přírody a krajiny a navazující problémy.
MOL: Jste vodák a příležitostný rybář. Jak byste stručně popsal současnou situaci českých a moravských vodních toků? Kde je podle Vás situace nejhorší?
TH: Myslím si, že toho máme hodně co napravovat a zlepšovat v několika základních oblastech. Začnu od čistoty vody. Ta se sice v poslední době zlepšuje díky intenzívní stavbě čistíren odpadních vod, ale vidíme, že to nestačí. V mnoha řekách a nádržích se stále ještě nedá koupat. Do povrchových vod se pořád dostává příliš mnoho živin, zejména dusíku a fosforu, a to jak z komunální sféry, tak ze zemědělství. To nemluvím o různých haváriích v průmyslových podnicích za běžných i povodňových průtoků. Tyto situace musím hodnotit nejméně jako ignorantství.
Druhou velmi problematickou oblastí je historickým vývojem daná vysoká míra odpřírodnění toků. To znamenalo zkrácení jejich délky (přibližně o jednu třetinu), nastavění migračních bariér, zničení velkého množství přirozených stanovišť pro ryby a další druhy. S vysokou mírou upravenosti našich toků souvisí i zrušení přirozených vazeb řek i potoků na údolní nivy.
Litavka
Třetí problémový okruh vidím ve stavu povodí, zejména v intenzívně zemědělsky využívané krajině. Máme odvodnění na zhruba čtvrtině zemědělské půdy a vodní erozí je jí ohroženo asi 40 %, půdy jsou velmi zhutněné a mají nízký obsah humusu. Historické struktury krajiny byly zničeny. To vše má za následek zanášení toků a nádrží, zrychlení odtoku vody z krajiny a zvýšení kulminací i následné vysýchání potoků. Nejhůř se tyhle zásahy projevily v kombinaci s menším množstvím srážek asi na jižní Moravě. Jako rybáře mne vůbec nelákají takové drobné toky jako Litava, Kyjovka, Trkmanka, dolní Olšava i Velička a další. Přitom by to mohly být pěkné a zajímavé revíry.
Se vším potom ještě souvisí jeden problém a ten se týká lidí. Začíná to u kolečka domovního odpadu vyklopeného do potoka, aby „to voda uklidila“ a končí u rozhodnutí vrcholných politiků a správců toků. Myslím si, že se vytratila zodpovědnost. Příliš mnoho lidí ví, že se něco nemá dělat, nebo že by se naopak něco mělo nějak udělat, ale stejně toho nedbají.
MOL: Budou-li rybáři volit stranu zelených a Vaše strana uspěje, kterých konkrétních změn se mohou rybáři dočkat v příštích pěti letech?
TH: Zaměříme se právě na řešení těch problémových oblastí. Jestliže Strana zelených uspěje, zlepší se čistota vod. Budeme nadále podporovat stavbu čistíren odpadních vod (diferencovaně i pro obce pod 2 000 obyvatel) včetně tzv. třetího stupně čištění. Omezíme používání fosfátových čistících prostředků. Chceme bránit i přehnojování rybníků kejdou.
Zahájíme práce na integrovaném řešení protipovodňové ochrany a revitalizací toků. V nezastavěných územích by vodní toky měly znovu dostat svůj přírodní charakter, který je pro rybáře určitě přitažlivější, než narovnané kanály. Nelze ale zodpovědně slibovat, že do pěti let bude všechno hotové, jde o dlouhodobou záležitost. Revitalizaci koryt toků doplní opatření v ploše povodí. Podpoříme stavby a obnovy polyfunkčních vodních nádrží a řadu opatření ke snížení eroze a zanášení rybníků.
Velička nad Horní Lhotou
Předpokladem pro úspěšné řešení je i podstatné zlepšení komunikace a spolupráce mezi vodohospodáři, rybáři, ochránci přírody a všemi dalšími.
MOL: Ve vašem programu používáte termínu sportovní rybář. Co si pod tímto termínem přestavujete?
TH: Sportovní rybář je pro mne osoba, která si prostřednictvím péče o vodu a ryby, ba i rybolovu užívá aktivního odpočinku v přírodě. Do popředí čím díl víc vstupuje ono Coubertenovské: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Ano, není potřeba po příchodu od vody naplnit mrazák.
MOL: Jak se strana zelených dívá na sportovní rybolov? Je dlouhodobě sportovní lov ryb v souladu s ochranou životního prostředí?
TH: Jestliže pod sportovní rybolov počítám i péči o vodu a ryby, tak určitě v souladu s ochranou životního prostředí je.
MOL: Jak hodnotíte roli Povodí v ochraně vodních toků a jejich okolí? Co funguje a co nefunguje?
TH: Podniky Povodí určitě nemají jednoduchou roli. Naučily se spravovat vodní toky v duchu pojetí, které se prosazovalo posledních víc než sto let. I přes některé nedostatky to dělají docela dobře. Problém je v tom, že v posledních řekněme dvaceti letech se začaly objevovat i požadavky, na které Povodí nejsou zvyklá, a které jsou někdy i v rozporu s dosavadním pojetím správy toků. To jsou například požadavky na revitalizace toků a údolních niv. Nefunguje tedy dobře právě naplňování těch požadavků, které vyžadují jiný přístup. Na obranu správců toků (nejen podniků Povodí) je nutno dodat, že problém není jen v jejich přístupu, ale i ve vodním zákoně a jeho prováděcích vyhláškách, v někdy nereálných požadavcích a očekáváních obcí i pobřežníků a dalších příčinách.
Litava
Myslím, že se můžeme učit třeba v sousedním Německu. Odhaduji, že v tom přístupu za nimi zaostáváme o 15 až 20 let. Agentura ochrany přírody a krajiny organizuje semináře, na kterých se snaží vodohospodářskou veřejnost seznamovat s konkrétními projekty a pozitivními zkušenostmi našich sousedů. Myslím, že i to je krok správným směrem.
MOL: Co si myslíte o protipovodňových opatřeních, která se v posledních letech realizují? Můžete uvést nějaké konkrétní případy dobrých i špatných opatření?
TH: Protipovodňových opatření je celá řada typů a jejich stručné hodnocení je nesnadný úkol. Určitě se udělala spousta užitečné práce v informační a organizační sféře. Byla vymezena řada záplavových území, posouzeny některé varianty protipovodňové ochrany, zpracovány granty na téma rizikové analýzy povodňových škod a další. Především města a obce realizovaly různé protipovodňové hráze a zdi i systémy mobilního hrazení. Pokud jde o ochranu stabilizovaného zastavěného území, tak jde o správné příklady.
Horší je to už při volbě způsobů retence vody v krajině. Pořád převažuje důraz na velké údolní nádrže nebo poldry. Pro lepší využití retenčního potenciálu nezastavěných niv se udělalo mnohem míň. Naopak pokračuje nesmyslný tlak na jejich zastavování až po břehové hrany. Takzvané aktivní zóny záplavových území nejsou vyhlašovány, území určená k rozlivům povodní zatím nemohou být podle § 68 zákona o vodách vyhlašovány a přetrvává přehnaná protipovodňová ochrana nezastavěných území. Dosavadní návrhy Plánů oblastí povodí, které budou koncepčními dokumenty pro správu povodí, můžeme označit kvůli dle mého přehnanému důrazu na hájení přehradních profilů a nedostatečná „měkčí“ opatření za nevyvážené. Za konkrétní příklad špatného opatření i způsobu prosazování bych uvedl i snahu ochránit Krnov pomocí nádrže Nové Heřmínovy.
MOL: Ve vašem programu na jedné straně kritizujete stavbu přehradních hrází, ale na druhé straně nepřímo prosazujete zvyšování počtu drobných nádrží. Není zde určitý rozpor?
TH: Žádný rozpor tady nevidíme. Prosazujeme drobné krajinotvorné nádrže nebo obnovy rybníků jako polyfunkčního nástroje k dosažení cílů revitalizace. Tyto nádrže jsou obvykle boční, takže nebrání migraci. Jen v pramenných úsecích toků navrhujeme i nádrže průtočné.
Naproti tomu důvody ke kritice údolních nádrží jsou dvojí. Jednak obvykle představují výrazný zásah do přírody a krajiny včetně vytvoření migrační bariéry a změny hydrologického i teplotního režimu vody. Kromě toho jim ne zcela důvěřujeme jako prostředku protipovodňové ochrany. Jsou poměrně drahé, zranitelné a při nejistých prognózách srážek a průtoků lze jen obtížně zaručit optimální manipulaci. Preferujeme prostě jiné způsoby retence vody v krajině.
Bělá
MOL: Jaké jsou hlavní úkoly vládního programu Revitalizace říčních systémů a proč se nedaří naplňovat tento program?
TH: Program revitalizace říčních systémů funguje od začátku devadesátých let. Je programem obnovy, stabilizace a péče o vodní režim krajiny. Cílem je vytvořit podmínky pro obnovu přírodního prostředí i zdrojů užívaných člověkem. Zaměřuje se tedy na zadržení vody v krajině a zpomalení jejího odtoku i zvýšení biodiverzity.
K jeho naplnění bylo zatím realizováno odhadem několik set projektů. Jejich těžiště je převážně v obnově a novostavbě nádrží. Obecnou snahou je ovšem zvýšit zastoupení projektů zaměřených na revitalizaci koryt toků. Předkládaných projektů tohoto typu je ale mnohem méně. Jejich realizace jednak leží na bedrech správců toků, kteří o ně nemají takový zájem, jednak jejich realizaci komplikují obvykle obtížně řešitelné majetko-právní vztahy a další překážky. A proč se nedaří tento program naplňovat? Problém je hlavně v tom, že pokud bude ze státního rozpočtu i nadále uvolňováno obvyklé množství prostředků do tohoto programu, tak vytčených cílů bude dosaženo přibližně za tisíc let. To jsem si nevymyslel. To vyplývá z orientačního výčtu potřebných prostředků uvedeného každoročně ve směrnici k tomuto programu.
MOL: Můžete nám přiblížit některé úspěšné revitalizační projekty, které byly v posledních letech dokončeny? Kdo za těmi projekty stojí a jak se financují?
TH: Iniciátory revitalizačních projektů jsou obce, správci toků, soukromé osoby, Správy chráněných krajinných oblastí i další subjekty. Jejich žádosti jsou v několika kolech projednávány tzv. Regionálními poradními sbory, které fungují pod vedením jednotlivých středisek Agentury ochrany přírody a krajiny. V posledním kole sbor doporučí i výši procenta podpory. Na jejím základě potom žadatel obdrží rozhodnutí o přidělení dotace.
VeličkaVelička
Za nejzajímavějšími projekty obvykle stojí Správy chráněných krajinných oblastí. Znám několik dobrých realizovaných projektů třeba z CHKO Blanský les, Litovelské Pomoraví nebo Orlické hory. Velký a zajímavý projekt připravuje i Povodí Odry z podnětu Správy CHKO Poodří.
Z konkrétních revitalizačních projektů můžu zmínit například dvě akce z Litovelského Pomoraví. První z nich jsou mokřady u Chomoutova, které měly za cíl rozšířit a zpestřit stávající zastoupení hlubších vod jezera vzniklého těžbou štěrkopísku o mělčí mokřady. Druhý z nich je obnova asi 4,5 km dlouhého částečně zaniklého ramene Zámecké Moravy u Litovle. V obou případech ale musí skutečnou úspěšnost realizace ještě prověřit čas.
MOL: Jak se díváte na ochranu kormoránů? Je u nás ochrana těchto ptáků nutná? Jak byste řešil stížnosti rybářů, že kormorán působí velké škody a místy zcela mění přirozené složení rybí populace?
TH: Výskyt kormoránů se u nás v posledních letech výrazně zvýšil a škody na rybách jsou nepopiratelné. Stížnosti rybářů lze tedy považovat za oprávněné. Nicméně prozatím je kormorán chráněný druh a tento fakt chceme respektovat – i s odvoláním na institut finanční náhrady za újmu, kterou rybáři utrpí. Ochrana by ale měla být diferencovaná podle charakteru lokality, míry zájmů ochrany přírody i množství kormoránů. Měla by pokračovat dosavadní praxe povolení k odstřelu podle individuálního posouzení konkrétních podmínek. Tak lze reagovat i na vývoj situace. Pokud budou pokračovat trendy v rozmnožování kormoránů, nelze do budoucna vyloučit ani vyřazení kormorána ze seznamu chráněných druhů.
LitavaLitava
MOL: Děkujeme za rozhovor a přejeme pevné nervy a hodně úspěchů při prosazování změn, které pomohou jak rybářům tak životnímu prostředí obecně.
Odkazy na stránky se zmiňovanou tematikou:
Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva