Pomilováníhodní blázni (místo předmluvy) | CzechNymph.cz
HomeČlánkyOstatní Pomilováníhodní blázni (místo předmluvy)

Pomilováníhodní blázni (místo předmluvy)

Kategorie: Ostatní články o muškaření | Autor: Jaromír Knorre

Povídka od J. Knorreho.

Na břehu rybníka stáli dva rybáři a bedlivě pozorovali své nahozené pruty. Splávky se ani nehnuly. Po hodině čekání jeden z nich přešlápl z nohy na nohu. Jen tak přenesl váhu, aby si trochu ulevil. Ten druhý se na něho opovržlivě podíval a pravil: „Poslouchej, přišli jsme sem rybařit, nebo si zatancovat?“

Tento vtip, který se o nás rybářích vypráví, nás zařazuje někam do kategorie tichých bláznů. Ale toto vymezení, zařazení do škatulky, potřebují ti ostatní, protože si nedovedou vysvětlit, odkud naše zanícení pro tak nádhernou zálibu, kterou rybaření bezpochyby je, pochází. A co všichni ti, kteří létají na těch nejnemožnějších přístrojích, nebo ti, kteří restaurují staré, pro běžný silniční provoz nevhodné jeepy, aby s nimi na půl dne vyjeli někam na nějaký sraz a jen tak si pokecali se spřízněnými dušemi? To jsou také blázni? Zajisté, pro ty ostatní, pro ty bez fantazie, kteří dovedou celý život pročumět u televize sledováním těch nejubožejších programů, pro ty jsme možná blázni.

A co všechny ty blondýnky? Kolik vtipů koluje o blondýnkách. Málokterá žena má od narození světlé vlasy. Přestože jsou blondýnky zesměšňovány, převážná většina žen si barví vlasy na blond. Jsou tyto ženy také blázni? Kolik vtipů se vypravuje o golfistech? Nuže dobrá, prohlašuji se tímto za blázna a za tím si stojím. Určitě nejsem sám.

Podle Murhyho jsme každý z nás pro ostatní cvok. Když jsem ještě kaprařil, stále jsem něco převazoval, zkoumal hloubku, měnil návnadu, míchal krmnou směs a vykonával na břehu tolik činností, že jsem svým neklidem vyplašil ryby nejen sobě, ale i všem ostatním rybářům v okolí. Mé vznětlivé, neposedné a činorodé povaze vyhovuje spíš muškaření. Jestli muškař, bobkař nebo plechař, rybaření rozděluje národy na dva tábory – rybáře a nerybáře. Nerybáři by rybaření nejraději nechali prohlásit za nakažlivou nemoc, před kterou je nutné chránit zbytek nerybařícího obyvatelstva. Nebo by rádi založili společnost „Ochrany rodin před rybáři“. Následkem by byly nálepky na všech rybářských potřebách stejně tak jako je EU prosadila na krabičkách od cigaret. Znáte ta parte, která mají kuřákům znechutit kouření?

Rybáři se mohou utopit!

X % manželek rybářům zahýbá!

Rybaření způsobuje revma a jiné nemoci!

Z rybářů se stávají lháři!

Rybaření odcizuje otce od dětí!

Rybáři zanedbávají domácí práce!

Z rybářů se stávají samotáři!

Chraňte děti a vaše okolí před nákazou rybařením atd.

A co rybářská latina? Domníváte se, že rybáři jsou lháři? Zdaleka ne, jen že se zabývají koníčkem, který je mnohem zajímavější, než jiná sportovní odvětví. U vody jste sám, nikdo se nedívá a máte spoustu času přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se to stalo tak a ne jinak, nebo co by se mohlo přihodit, kdyby…

Kolik toho může vypravovat nedělní výletník na kole o tom, jak šlapal jako gumák do pedálů, až dojel splavený potem v tom největším horku za tři hodiny někam, kam se dá pohodlně dorazit za 20 minut autem? Nanejvýš to, že ho přejelo auto, když se mu neukázněně motal do cesty. Nebo jel večer bez světla při pošmourném počasí někde po nepřehledné a na zatáčky bohaté silnici. Ale ležíc na jipce v korzetu se již dá těžko komunikovat, nanejvýš že se v lokálních novinách nebo na internetu objeví lakonická zpráva: „Řidič Mazdy (Renaultu, BMW, Škodovky – vyberte si, co právě řídíte vy) smrtelně zranil cyklistu.“ To by pak bylo vše, co se týče cyklistického výletu. A co je na tom, prosím vás, zábavného?

Každopádně jsou rybáři vděčným objektem pro své blízké, kteří cítí potřebu vybrat pro ně vhodný dárek. Co chcete, prosím vás, darovat čumilovi na televizi k narozeninám nebo k Vánocům, když nemá žádnou zálibu nebo koníček? Kapesníky, ponožky, vodu po holení pro muže? Parfém, spodní prádlo pro ženu? Mám spustit seznam věcí, které bych pro rybařinu potřeboval, nebo potřebovat mohl a které bych rád viděl pod vánočním stromečkem?

V žádném případě nezemřeme coby věčně nespokojení, na okolní svět vrčící samotáři někde v nějakém domově pro invalidní rybáře, jak tvrdí zlé jazyky nerybářů. Protože, jak vám dokážou má další vyprávění, jsme vlastně pomilováníhodní blázni, kteří si nedělají starosti nad tím, za co nás ti ostatní mají.

Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva