Broďáky | Brodící kalhoty - zkušenosti | CzechNymph.cz
HomeČlánkyRecenze O broďácích

O broďácích

Kategorie: Recenze muškařských výrobků | Autor: Miroslav Krejčí

Zkušenosti Mirka Krejčího s nákupem, používáním a opravováním brodicích kalhot.

Když jsem v roce 2000 začínal muškařit, brzy jsem pochopil, že brodění k tomu neodmyslitelně patří. Dlouho jsem nepřemýšlel a zakoupil neoprénové brodící kalhoty značky Eurostar, u kterých mi cena kolem 3000 Kč připadala únosná a kvalita přijatelná.

Patřím mezi lidi, kteří se i při minimální zátěži potí jako dveře od chlíva. V létě jsem byl po odložení neoprénu stejně mokrý, jako kdybych se koupal, a ani v pozdním podzimu to nebylo o moc lepší. Vše, co jsem měl pod neoprénem, se dalo ždímat. Sice jsem i další sezonu 2001 začal se stejnými kalhotami, ale už v dubnu jsem začal shánět informace o brodících kalhotách z látky s membránou, která sice nepropouští vodu, ale umožňuje pronikání vodní páry. Vzhledem k nemalé pořizovací ceně jsem se ptal kdekoho a pečlivě porovnával ceny a parametry membránových brodících kalhot v dostupných obchodech.

Švy

Poněkud mne zarazily informace, že kalhoty, které stojí kolem deseti tisíc korun, by měly vydržet tak asi čtyři sezóny. V časopise Český muškař a vazač jsem tehdy narazil na článek pana Zemana o výběru těchto brodících kalhot a moje rozpaky se ještě znásobily.

Vyjmenoval totiž hned několik problémů, ke kterým může dojít nevhodným zacházením a případně nevhodným výběrem velikosti. Zvláště zdůrazňoval, že je třeba volit velikost spíše větší, aby kalhoty byly volné, neobepínaly tělo a umožňovaly volný pohyb, sed a dřep. V opačném případě prý hrozí vytahání látky nebo švů a následné prosakovaní.

Byl jsem ale pevně rozhodnut se dále nekoupat při své nejoblíbenější činnosti ve vlastním potu a moje volba padla na kalhoty Silverlabel od firmy Orvis, které jsem koupil v obchodě firmy Spin&fly. Moje hlavní důvody byly velmi pragmatické. Stejné kalhoty měl i majitel uvedené firmy pan Voráček, a tak jsem si řekl, že špatné asi nebudou. Orvis na ně poskytoval čtyřletou záruku, sice se každý rok snižovala případná náhrada o 25 % (1. rok 100 %, 2. rok 75 % atd.), ale i to bylo rozhodně lepší než 12 měsíců na kalhoty značky Vision od firmy Zeman. O panu Zemanovi se navíc nesly fámy, že reklamace nejsou jeho nejoblíbenější činností a jeden nevěděl, kolik je na tom pravdy.

Nové ponožky

Abych alespoň trochu odčinil svůj morální prohřešek vůči firmě, kde jsem si kupoval většinu muškařských drobností, koupil jsem u Zemana alespoň brodící boty. Oproti neoprénovým broďákům jsem totiž zvolil kalhoty s punčochou, abych šněrovací botou zpevnil svůj nejistý krok v rozbouřených proudech muškařských revírů. Volba padla na boty Vision z opravdové kůže, které mi tentokrát doporučil na základě osobní zkušenosti Ivoš Knákal.

Tato výbava mne rozhodně nezklamala. Zlitý potem jsem už nebýval a k mému překvapení do látkových kalhot opravdu neteklo. Bylo ještě třeba se dovybavit spodkami z Moiry a tepláky z fleesu a dalo se chytat až do konce sezony a časně z jara. Určité výhrady jsem měl jen k botám. Když kůže nasákla vodu, boty povolily a značně ztěžkly, což vadilo hlavně při přesunech po břehu. Když boty vyschly, srazily se o číslo a ohnuly do oblouku a nebylo vůbec jednoduché se do nich narvat. Radu, že je mám nechat uložené vlhké v igelitce, jsem nebyl ochoten akceptovat, protože se tak rychle zapařily a začaly neuvěřitelně zapáchat. Byl jsem ale velmi spokojen s jejich pevností a odolností proti poškozeni o ostré kameny ukryté v řečišti.

V roce 2004 si celou mou muškařskou výbavu i s autem někdo v noci půjčil a dodnes nevrátil. Jediné co mi zbylo, byly brodící kalhoty, které jsem odnesl usušit. Pořídil jsem následně brodící boty Fenwick z koženky. Cena byla velmi příznivá, ale velmi záhy jsem narazil na různé nedostatky. Velmi rychle se prodřely původní tkaničky. Koženka se v místech, kde byly nýty připevněny kroužky pro tkaničky, vytáhla a už při lehčím utažení se nýty vytrhávaly z boty. Reklamaci jsem ani neřešil a rovnou zamířil k ševci. Postupně jsem našel toho správného a nechal nýty podložit kouskem kůže. Sice ještě stále nemohu botu utáhnout tak, jak bych si představoval, ale už to vydrží alespoň pár měsíců do další opravy. Také filcové podrážky se po půl roce začaly odlepovat a přes pokusy s Chemoprenem jsem nakonec uspěl až s Aquasurem. Ani ten však asi není to pravé ořechové.

Paty

Letos začátkem června jsem pochopil, proč Orvis dává záruku čtyři roky, nikoliv třeba pět. Ačkoliv jsem před tím neměl žádný problém, po prvním zabrodění do bosenského Unce jsem pocítil na pravé noze nezvyklý chlad. Večer jsem žádnou díru v neoprenu nenašel. Neopren se prostě prošlapal. Mikroskopické bublinky se v něm spojily a místo tepelné izolace začaly propouštět vodu. Prosakování naštěstí nebylo dramatické a skončilo u promočené ponožky. Voda ale nevystoupala až k čáře ponoru. Problém jsem začal řešit až po návratu domů. Rychleschnoucí lepidlo na zacelení díry v látce totiž na neopren nestačilo a Aquasure na vlhkém neoprenu nelze použít. Rád bych jen podotkl, že celou dobu jsem vždy pěčlivě používal neoprénové „psí dečky“ dodané ke kalhotám a z bot jsem občas vysypával jen malé množství jemného písku, nikoliv kaménků.

S netěsnostmi a posakováním jsem bojoval srdnatě až do minulého týdne. Vždy jsem naplnil ponožku vodou, našel místo, které prosakovalo, nechal vyschnout, zalepil Aquasurem a radostně vyrazil na ryby. Vracel jsem se opět s mokrou fuseklí, ať na jedné či na druhé noze. Lepil jsem a lepil a nehodlal se vzdát. Spotřeboval jsem tubu lepidla. Neoprénové ponožky jsem postupně ovrstvil polyuretanovým lepidlem zvenku i zevnitř.

Nakonec jsem dostal typ na českého výrobce neoprénových oděvů pro potápěče, firmu Agama ze Zlína. Na jejich webu jsem si ověřil, že oprava brodících kalhot výměnou ponožky stojí 1080 Kč. Zavolal jsem tam, vše ověřil a kalhoty v úterý odpoledne poslal obchodním balíkem České pošty. Ve středu už byly na dílně a v pátek jsem je měl zpátky.

Špičky

Trochu mne překvapilo, že spoje nejsou přelepeny páskou, ale naopak obšity. Až jsem začal pochybovat, zda v Agamě vědí, jaký je rozdíl mezi potápěči a rybáři. Vše jsem však v neděli vyzkoušel a k naprosté spokojenosti. Jejich neoprén je navíc ve srovnání s původním velmi poddajný, jakoby gelový. Údajně se prošlape až po pěti, šesti letech.

Mým záměrem nebylo rozhodně hanit nebo vyzdvihovat zmíněné firmy a jejich produkty. Chtěl jsem ale poskytnout některým kolegům, kteří stojí před podobným výběrem, případně řešením podobných problémů, informace, získané vlastní dlouhodobou zkušeností a spojené s nemalými zbytečnými výdaji, kterých bych se jinak velmi rád vyvaroval.

U kolegů jsem se setkal s podobnými problémy, a to i u výrobků zvučných světových značek. V některých případech to bylo poměrně záhy po zakoupení a následná reklamace byla zdlouhavá a nebyla vůbec jednoduchá. Většinou k tomu dochází během sezony, což je velmi nepříjemné, protože to omezí vaše muškařské možnosti na několik týdnů, ne-li měsíců.

Rád bych zde poděkoval za skvělý typ Honzovi Rukavičkovi na firmu Agama. Je mimo jiné autorem seriálu o ultrajemné přívlači v časopise Kajman. V březnovém čísle popsal velmi podrobně, jak opravovat brodící kalhoty různými typy lepidel na polyuretanové bázi. Velmi zajímavý a obšírný článek na dané téma lze nalézt také v časopise Rybářství ze srpna letošního roku 2005.

Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva