Muškaření v Jižní Africe | Muškařské revíry | CzechNymph.cz
HomeČlánkyRevíryMuškaření v Jižní Africe

Muškaření v Jižní Africe

Kategorie: Muškařské revíry | Autor: Jiří Klíma

Článek o rybaření v Jižní Africe od bývalého státního trenéra muškařské reprezentace Jirky Klímy.


Dne 12.4.2007 jsem odletěl spolu s mým přítelem Karlem Křivancem do Jižní Afriky na základě pozvání mého přítele Korrie. Pozvánku do Jižní Afriky jsem dostal již před dvěma lety, kdy mi Korrie navrhl, zda by nebylo možné uspořádat přátelské závody v muškaření mezi Jižní Afrikou a Českou republikou. Přes dvouletou snahu a přípravu se nakonec tuto akci nepodařilo uskutečnit vzhledem k odstoupení některých partnerů v Jižní Africe, kteří měli celou věc sponzorsky zajistit.

Korrie zopakoval své pozvání po dvou letech, a tak nic nebránilo tomu, abych se opět rozhodl prozkoumat možnosti muškaření v této velmi zajímavé zemi, o které moc nevím. Korrie se mě dotázal, jaké ryby bych si přál chytat, a tak byla moje návštěva Jižní Afriky zaměřena na jiné druhy ryb, než jaké chytáme v Evropě. Na strastiplnou cestu jsem pozval Karla Křivance, který po delším váhání nakonec mou pozvánku přijal.

Odlétali jsme z Vídně, kam jsme přicestovali autobusem. Letěli jsme přes Madrid do Johannesburgu, který se nachází poblíž Pretorie. Tam na nás čekal Korrie a následovala dlouhá cesta do místa prvního setkání s místními muškaři. První řekou, na které jsme muškařili, byla drobná říčka, kde se vyskytoval pouze pstruh potoční. Musím podotknout, že v době naší návštěvy se teplota v Jižní Africe pohybovala kolem příjemných 25 stupňů, neboť v té době byl v Africe podzim. Na malebnosti dodávaly říčce čnící větší balvany a dle sdělení místního majitele revíru je to řeka plná pstruhů. Asi po hodině jsem měl jasno, pstruzi v říčce byli, ale ne v takovém množství, jaké nám slíbil průvodce a jak jsem si představoval. Mým největším úlovkem toho dne byl potočák 42 cm. Co mne trochu překvapilo, bylo množství sladkovodních krabů na dně řeky, kterými se pstruzi zřejmě živili. Po příjemném rybolovu jsme se vrátili zpět do hotelu a po dvoudenním pobytu jsme odjížděli do oblasti Pongoly, která se nachází severovýchodně od Johannesburgu.

Do kempu, který se nacházel v rezervaci safari, jsme přijeli hodně pozdě v noci za křiku ptáků a divokých zvířat. Byli jsme ubytováni v samostatných bungalovech s klimatizací. Jaké bylo moje překvapení, když se Karel začal stěhovat do mého bungalovu se slovy Já se sám bojím… Nicméně je pravda, že první noc jsem se bál já, když se Karel bez rozsvícení potmě šoural na toaletu a já jsem se domníval, že nás navštívil místní nebezpečný predátor -leopard.

Naše návštěva v oblasti Pongoly byla zaměřena na poznatky lovu tigerfishes a lov tilápií muškařským prutem. Náš kemp se nacházel na břehu řeky Pongola, která byla v místech rybolovu široká cca 200 m.

Druhý den jsme muškařili pouze z pontonu ukotveného u břehu, neboť na ten den nebyl motorový člun zajištěn. Jít po břehu bylo nebezpečné z důvodu výskytu množství krokodýlů a jedovatých hadů. Asi po deseti minutách jsem zapřáhl na streamera svoji první tigerfish. Jednalo se pouze asi o třičtvrtikilovou rybu, která mne však překvapila svou razancí při záběru. Chytil jsem těchto menších ryb ještě několik a mezitím jsem občas na malou lurku chytil u břehu několik drobných tilápií. Větší tilápie mi spadla z prutu, když zabrala ihned po nahození poblíž rákosu. Tato ryba je velice opatrná a živí se pouze drobnou potravou.

Po pestrém rybolovu následoval odpočinek, vykoupání v bazénu a odpolední vyjížďka džípem po safari, kde jsme měli možnost sledovat zebry, pakoně, různé druhy antilop a prasat bradavičnatých. Na leoparda jsme nenarazili, tato zvířata jsou velice opatrná a loví především v noci. Od majitele kempu a majitele soukromé safari, který nás chodil navštěvovat, jsme se dověděli, že v jejich oblasti se nenachází kromě leoparda žádná z dravých šelem, a tak jsme mohli být o něco klidnější. Do kempu jsme se vrátili až za stmívání.

Další den jsme za svítání již vyjížděli na motorovém člunu na lov dravých tigerfisches. Místo zvolil náš průvodce, a tak jsme kotvili cca 100 m od břehu, kde byla hloubka asi 2 m. Po nahození streamera následoval téměř ihned záběr, ale ocelové kevlarové lanko, které běžně používám na štiky, ulétlo jako řípa. Převázal jsem v domnění, že se jednalo o chybu v uzlíku, ale odkousnutí dalších dvou kovových návazců mě ujistilo, že zuby této ryby jsou na lanko velmi ostré. Lanko jsem tedy zdvojil a od této doby bylo již vše bez problémů. Následovaly další záběry, které jsem již proměnil, a tak jsem ulovil několik kilových a dvoukilových ryb. Mezitím i Karel zdolával pěknou tigerfish. V průběhu rybolovu, kdy jsem používal intermediální šňůru, začalo poblíž lovit hejno 3 - 5kg catfisches. Catfisch je podobná našemu sumci, ale bohužel přes naše snahy nám nezabrala. Upřednostňovala lovení drobného potěru, který nebylo ani vidět.

V poledne jsme se vrátili na oběd do kempu a po obědě následovala nová vyjížďka na lov tigerfisches. Zakotvili jsme ve stejném místě, ale po chvíli jsme zjistili, že se nám odpoutala kotva, a proto nám ve větru nezbývalo než se kotvit pomocí lana u padlých stromů. Přejeli jsme na druhou stranu řeky a ukotvili se. V tom se poblíž objevil ve vodě hroch, pro kterého jsme nebyli vítanými hosty. Začal uplatňovat své domovské právo a nebezpečně se přibližoval k naší lodi. Z mých znalostí i z pokynů našeho průvodce jsem pochopil, že se dostáváme do nebezpečí a že je nutné urychleně loď odvázat a hrochovi ustoupit. V Africe je hrochem zabito více lidí, než je tomu u jiných dravých zvířat včetně krokodýlů.

Zakotvili jsme tedy o 100 m dál a dostali se do místa, kde se objevily větší exempláře tigerfisches. Chytili jsme několik ryb kolem 2 kg. Neměli jsme bohužel štěstí na velké exempláře, dle údajů v kempu se občas chytnou ryby kolem 4 - 6 kg, na Zambezi až 15 kg. Tato dravá ryba útočí na nástrahu velmi razantně a po záseku následuje výskok až do 2m výšky. Její rybolov i zdolávání je nezapomenutelným zážitkem.

Po našem večerním návratu následovala večeře, láhev vína a silný spánek.

Druhý den jsme se chtěli podívat na hráz přehrady, která se nacházela na řece poblíž kempu, ale po hodině bloudění v buši jsme se rozhodli, že návštěvu hráze zrušíme. Tolik zvířat, co jsme viděli během našeho bloudění, jsme neviděli ani s našimi průvodci před dvěma dny.

Projeli jsme výjezdem rezervace (mimochodem, celá mnohakilometrová oblast safari je ohrazena pletivem) a naše další cesta směřovala do Johanneburgu ke sponzorovi Hyundai, abychom vyměnili auto. Po cestě jsme se asi na hodinu stavili u drobné přírodní nádrže, kde jsme na streamery lovili černé okouny - black basses. Tato ryba je velice žravá a živí se potěrem, rybkami, žábami a larvami vodního hmyzu. Vyžaduje zarostlé nádrže, kde je značné množství potravy. Její lov je snadný, je to velmi bojovná ryba a domnívám se, že tato ryba by byla příjemným zpestřením některých nádrží v České republice. Pro naše podmínky by však byl zřejmě vhodný typ chladnomilnějšího druhu black bass, který se loví v Americe a Kanadě. Tato ryba běžně dorůstá 2 - 5 kg, my jsme však lovili ryby do 0,5 kg.

V Johannesburgu jsme přesedli do nového auta a jeli jsme na řeku Walle, kde měl probíhat lov ryby zvané yellowfisches. Tato ryba je podobná naší parmě, má však větší nažloutlé šupiny (od toho název yellowfisch). Tato ryba žije v silných proudech a je velmi aktivní, co se týče potravy. Lov těchto ryb s českou nymfou nebyl vůbec problémem, záběr yellowfish však připomínal uváznutí u dna. Po razantním záseku následoval silný tah a úprk ryby do silného proudu. Po zdolání deseti 2 - 3kg ryb mě již začala bolet ruka. Zdolávání těchto ryb bylo ztíženo především značným množstvím vodních hyacintů, které se namotávaly na muškařskou šňůru a návazec. Vodní hyacinty se dle sdělení místních muškařů dostaly na tuto řeku z Jižní Ameriky, odkud je dovezl jeden z místních obyvatel. Dostatek živin ve vodě způsobil přemnožení těchto rostlin a značné ekologické problémy. Přesto se pohled na tyto rostliny pro mne stal nezapomenutelným zážitkem. Korrie mi sdělil, že yellowfisch se v řece vytírá 3x ročně, a tudíž není problém se značným výskytem kormorána, který se těmito rybami živí.

V kempu jsme byli 3 dny a svojí technikou a muškami jsem trochu vyvedl z míry místní muškaře, kteří zde lovili yelowfisches drobnými nymfami a silonem o průměru 0,18 mm. Po utržení prvních tří ryb jsem nasadil silon o průměru 0,28 mm a nymfu s pearl stripem na hřbítku o velikosti háčku č. 6 a záběrů značně přibylo. Silný návazec ani velká nymfa rybám nevadily, naopak nebyl problém s utržením silných ryb a vodními hyacinty na hladině. Kromě yellowfisches jsem chytil i několik ryb zvaných maudfisch, které jsou rybami připomínajícími tvarem něco mezi parmou, podouství a cejnem. Jsou to velice silné a bojovné ryby a stalo se mi, že jsem jednu rybu na prutu vůbec neudržel. U rybolovu yellowfishes je zajímavé, že se v mělkých partiích dají chytit na suchou mušku, a dokonce jsem je první večer chytal na kukly chrostíka.

Po večerním pikniku, který nám připravila sestra hostitele s dětmi, jsme druhý den odjížděli do Johannesburgu na letiště, odkud jsme odlétali do nádherného města Cape Town. Toto město se nachází na rozhraní Atlantického a Indického oceánu mezi horami. Korrie nás odvezl asi ještě 130 km východně do hor, kde nás ubytoval v horské dokonale vybavené chatě. Bylo to nádherné odlehlé místo, kde nebyl vůbec žádný signál, a tak jsme museli s Karlem chodit cca 2 km do jednoho místa, kde jsme odesílali zprávy našim drahým a přátelům. Večer nás navštívil velmi příjemný předseda muškařského klubu města Cape Town se svým přítelem Eddem, který je dlouholetým vydavatelem magazínu Piscator. S oběma jsme druhý den rybařili na místní říčce, která mi svým charakterem připomínala Horní Vltavu, avšak s většími kameny a klidnějším proudem. Bylo tu ale poměrně málo ryb a první den jsem chytil na mou jungle cock mikronymfu 8 menších duháků kolem 28 cm. Večer jsme u skvělé večeře, kterou nám připravil majitel chaty, vedli za přítomnosti Edda a předsedy klubu diskusi o situaci rybolovu v místních poměrech.

Další den jsme rybařili na velké řece, která se nacházela cca 50 km od našeho pobytu. Měli jsme chytat velké black basses. Řeka hodně připomínala řeku Moravu, břehy byly silně zarostlé. Celodenním výsledkem byl jediný záběr velkého black bass v jedné hluboké tůni na streamera, který mi po několika vteřinách spadl a následně zabral Karlovi na luru podobnou pijavici. Byl to nádherný black bass kolem 1,5 kg. Podvečerní chvilky jsme strávili na malé tůni pod přehradou, kde jsem ulovil jednoho malého black bass.

Následující den měl být lov velkých black basses pod přehradou vzdálenou cca 300 km severně od Cape Town. Lov byl však velkým fiaskem. Jako jediný jsem ulovil za 3 hodiny trpělivého chytání 20cm slunečnici na jiga a vzhledem ke značnému počtu kormoránů se dalo předpokládat, že řeka je kormoránem odrybněná. Mořský rybolov Korrie zrušil kvůli nevlídnému počasí a velkým vlnám v Indickém a Atlantickém oceánu. Přiznám se, že mě to velmi mrzelo, neboť muškaření na moři je v Jižní Africe velkým zážitkem.

Následující dva dny jsme bydleli u Korrie, prohlédli si v rychlosti Cape Town a odstěhovali se na poslední říčku vzdálenou cca 80 km od Cape Town, kde jsme měli lovit duháka. Vzhledem k silným dešťům, ochlazení a vyššímu stavu vody jsem chytil několik duháků kolem 38 cm na růžovou nymfu a pak už jsme po rychlém sbalení zavazadel odjížděli na letiště do Cape Town, odkud jsme odlétali do Johannesburgu. Zpočátku vypadalo vše dobře, ale vzhledem ke zpoždění letadla jsme nestihli odlet z Johannesburgu do Madridu a do Vídně, a tak jsme byli nuceni strávit poslední noc v Africe v místním luxusním hotelu a celý následující den ještě na letišti.

Šťastný návrat provázely vzpomínky na krásnou zemi, plnou tajuplných ryb a zákoutí, a na mnoho nových příjemných přátel.

Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva