Konec rybaření v Anglii? | CzechNymph.cz

E-shop je v plném provozu, vyskladňujeme objednávky každý den. Osobní odběr možný po domluvě v naší provozovně v Brandýse nad Labem. tel.: 702 002 210 (10:00 - 15:00)

HomeČlánkyOstatní Konec rybaření v Anglii?

Konec rybaření v Anglii?

Kategorie: Ostatní články o muškaření | Autor: Pavel Adamovský

Krátká úvaha na jedno anglické aktuální téma.

Konec rybaření v Anglii?

Píše se 29. duben 2003. Válka v Iráku je téměř u konce a protože během asi čtrnácti posledních dní konfliktu neměla ani britská a ani americká žádné ztráty na životech (ty irácké tak zajímavé pro západní média zase nejsou…), začínají britská média hledat jiná „horká“ témata. Pozornost se přirozeně obrací na domácí politickou, ekonomickou, kulturní, vědeckou a (kdo ví ještě jakou jinou) scénu. Z našeho (českého) pohledu občas média v Anglii přetřásají každou sebemenší pitomost. Běžné jsou hodinové diskuze na témata jako: Jsou instruktoři fitnessů dostatečně proškolení?, Kolik formulářů musí dentista vyplnit na jeden opravený zub? Proč nebyl žádný Brit v římském parlamentu (když občas nějaký Řek nebo dokonce i Francouz byl)? Zamrzne dříve kelímek se studenou nebo vařící vodou? a jiné novinářské lahůdky. Toto je asi daň vyspělé společnosti, ve které již všechna základní témata byla prodiskutována tolikrát, že již v podstatě nikoho nezajímají.

Konec rybaření v Anglii?

Na téma předposledního dubnového dne mě upozornila manželka. Moje manželka je zlatá. Jakmile někde zaslechne něco, co se týká rybaření, ihned zbystří pozornost (v tom jsme v naprostém protikladu, protože mě většina typicky ženských témat nechává absolutně netečným). Přestože s rybařením neměla nikdy nic co do činění (kromě mé osoby samozřejmě), dokáže již spolehlivě rozlišit i to, zda je daná rybářská informace důležitá z muškařského hlediska nebo ne. V praxi to znamená, že reportáže o barvení červů by mě zcela jistě ušetřila. Téma, které se však objevilo na kanále BBC News, však správně „přefiltrovala“ jako aktuální. Dokonce bylo téma aktuálnější než obvyklé instrukce k vynesení odpadkových košů nebo potřeba přerovnání rybářských časopisů na našem psacím stole.

O co se tedy vlastně jednalo? (Nebojte, už se konečně dostávám k rybařině). Téma reportáže bylo: Cítí ryba bolest při zaseknutí háčku a zdolávání? Nespornou výhodou zpravodajství BBC News je to, že se všechny reportáže opakují v přibližně hodinových intervalech, takže pokud vám zrovna něco důležitého unikne (například protože právě vynášíte odpadkové koše), nic se vlastně neděje; reportáž vám redakce ještě několikrát za den naservíruje.

Konec rybaření v Anglii?

Téma reportáže bylo vyvoláno zveřejněním výsledků výzkumu liverpoolské univerzity. Výzkum dokazuje, že nervová soustava ryb je poněkud složitější, než se doposud předpokládalo a tudíž ryby zřejmě cítí bolest mnohem intenzivněji, než si myslíme. Rybářská komunita dosud všechny argumenty o „týrání zvířat“ popírala tím, že rybí nervová soustava je příliš jednoduchá na to, aby ryba vpich háčku vnímala jako bolestivý a proto rybaření rozhodně nelze jako „týrání zvířat“ klasifikovat.

Obrazovou dokumentaci z univerzitních laboratoří brzy vystřídaly záběry z rybolovu na dobře známých pstruhových nádržích, aby si každý televizní divák dobře spojil výsledky výzkumu s každodenní realitou. Hlavní roli však v naší reportáži nesehrál vědec, ale rybář. Musím podotknout, že se naštěstí jednalo o kapraře, i když si nejsem jist, zda nerybářská veřejnost je schopna tento stupeň detailu vzít na vědomí a nakonec nás stejně nehodí do jednoho pytle. Na otázku reportéra: „Myslíte si, že rybu vpich háčku bolí nebo ne?“ náš hlavní hrdina odpověděl něco v tom smyslu, že si myslí, že ne. Možná teda něco ryby cítí, ale asi to bude jako když člověk cítí vpich injekční stříkačky, tudiž vlastně nic moc (pozn. redakce: pokud to teda zdravotní sestra nepíchne vyloženě špatně…). Náš kaprař měl však i pro situaci, že ryba bolest cítí, své řešení. Pokud se domnívá, že ryba při zdolávání příliš trpěla, namaže jí místo vpichu háčku protizánětlivou mastičkou. A na to demonstrativně vyndal ze své plastikové krabice tubu se zázračným krémem. Pokud si o rybářích většina společnosti dosud myslela, že jsou rybáři tiší blázni, teď si musí po shlédnutí reportáže myslet, že jsou totální idioti. Doufám, že se reportáže nechytne nějaké farmaceutické lobby a antiseptická mastička se nestane součástí povinné rybářské výpravy.

Konec rybaření v Anglii?

Nošení protizánětlivé mastičky v rybářské vestě by však nebyl až tak velký problém. Výsledky výzkumu mohou mít pro britské rybáře mnohem vážnější následky. Diskuze uvnitř společnosti se totiž může ubírat podobným směrem jako v Anglii dlouho diskutovaný lov lišek pomocí honicích psů. Podobnost je zde více než zřejmá. Na ostrovech existuje silná politická lobby, která odsuzuje lov lišek honbou jako velice nehumánní. Argument kritiků je takový, že štvaná liška trpí neúnosným stresem, když se za ní žene smečka rozohněných lovících psů. Střílení lišek takový problém není, protože liška při tomto způsobu lovu umře ihned. Tedy pouze v tom případě, že rána dobře sedí (ale to se již se pro argumentaci zas tak nehodí…). Navíc velké množství lišek (a jiné zvěře) je v Anglii zabito nebo zmrzačeno na silnicích, což asi také příliš humánní není. Tento fakt se ale nediskutuje vůbec, protože přirozeným výsledkem by musel být zákaz řízení motorových vozidel nebo alespoň radikální omezení rychlosti, což by ale nikomu příliš politických bodů nepřineslo.

Každopádně diskuze o zákazu lovu lišek pomocí psů se diskutuje až na úrovni britského ministerského předsedy a je otázka, jak celá věc dopadne. Je to tak trochu střet města (ti humánní) a venkova (ti, kteří tomu rozumějí). Organizace zastupující venkov dokonce vloni organizovaly masové demonstrace (více než 500 tisíc lidí v Londýně) a jedním z hlavních témat byl právě nesouhlas s navrhovaným zákazem. Osobně jsem na straně „venkovanů“, jejichž argumenty se mi zdají více než rozumné. Psi totiž uloví pouze slabší jedince a také během doby reprodukce se lišky neloví. Jedná se tudíž o celkem rozumnou přirozenou regulaci stavu těchto rezavých šelmiček (stavy lišek v Angli jsou mnohem vyšší než u nás). Navíc „ochránci liščích zájmů“, kteří argumentují neúnosným stresem lišek, by také mohli vzít v úvahu, jakou škodolibou radost a potěšení musí lišce přinést fakt, že honícím psům unikne. Taková je alespoň moje naivní představa o liškách na základě četby příběhů lišky Bystroušky.

Ale zpět k rybaření. Docela chápu, že angličtí rybáři, kteří zprávy BBC sledovali, museli trochu znervóznět. Je zde totiž docela jasná paralela mezi lovem lišek a lovem ryb. Jestliže bude nakonec přece jen lov lišek honěním zakázán, je anglickým rybářům jasné, že se potom ochranáři vrhnou na ně. Pokud se to stane, budou mít vědecké studie klíčový význam. Naštěstí existují i jiné výzkumy, které nejsou s tím liverpoolským zcela v souladu, ale…. Každopádně bude velice zajímavé sledovat, jak se celá záležitost bude v Anglii vyvíjet do budoucna. Možná se nestane vůbec nic, ale také je docela dobře možné, že už rybářských sezón v Anglii moc nebude.

Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva