Pstruhové zahájení 2005 | CzechNymph.cz
HomeČlánkyOstatní Pstruhové zahájení 2005

Pstruhové zahájení 2005

Kategorie: Ostatní články o muškaření | Autor: Pavel Adamovský

Pár postřehů z pstruhového zahájení 2005.


16. duben 2005 se již stal minulostí a s ním i letošní zahájení sezóny na pstruhových vodách. Letošní přivítání pstruhové sezóny jsem pojal trochu netradičně. Na mimospstruhovce.

Pokud si myslíte, že mi již přeskočilo (možná již ano...), dovolte mi, abych vše uvedl na pravou míru. První den pstruhové sezóny připadl letos na sobotu. Pomyšlení, že se šestnáctého budu u vody předbíhat se všemi podobně nadrženými rybáři (ano, myslím vás...), ve mě vzbudilo myšlenku vyrazit na ryby o den dříve a cestou k vyhlédnuté pstruhovce vyzkoušet rybí apetit na některém mimopstruhovém revíru.

Teprve v pátek poránu mi hlavou problesklo, že jsem si zapomněl navázat streamery a tak jsem časný odjezd o něco odložil a běžel doplnit své zásoby mušek do obchůdku Spin & Fly. Když Jirka Voráček slyšel, co si mé srdce (a peněženka) žádá, ihned vytáhl z podpultu nové stramery dovezené ze Slovenska. Slovenští krasavci jsou prý vyzkoušenÍ na Maře a bezvadně ve vodě pracují. Mušky vypadaly opravdu lákavě a už jsem si představoval, jak se budou chlapci vyjímat v mé krabičce (nejsem zrovna excelentní vazač a rád si občas krabičku obohatím něčím, na co se dá dívat), ale v tom jsem si všiml cenovky. Slovenští krasavci za pět pětek se mi v okamžiku znelíbilI. Utrousil jsem něco o tom, že jedu na Střelu a ne na Maru a vytáhl jsem z vedlejší krabičky pár zonkerů po pětadvaceti. Jirkovi jsem ale ušlý obrat vynahradil nákupem vodotěsného pouzdra na foťák, takže jsme se rozešli opět jako kamarádi.

Díky páteční (pražské) zácpě jsem se dostal k vodě až kolem poledne. Mým úmyslem bylo dobytí hýskovského jezu a vůbec (mé) první historické smočení mušek ve vodách Berounky. Hýskovský jez tvoří horní hranici mimopstruhového revíru Berounka 3 a je jedním z míst na Berounce, kde lze chytat na mušku bílou rybu. Pod jezem šťastlivci občas narazí i na pěkného potočáka (kusy i přes půl metru) a to především na jaře.

Na hýskovském jezu Potočák od Hýskova

Nastoupil jsem s těžkotonážní sestavou (hodně zatížené zlatohlavné nymfy a silný vlasec), protože jsem očekával záběry metrových parem. Jez jsem prošel za hodinku a půl a na kontě žádná parma nebyla. Přesvědčit se nechalo půl tuctu tloušťů, ale ani mezi nimi se neskvěl žádný obr. Cestou nazpátek mi zabral potočák, ale jak vidíte podle obrázku, do půl metru mu něco málo scházelo. Každopádně jsem opouštěl Hýskov spokojen, Berounku jsem totiž původně plánoval jako pouhou rozcvičku...

Následující destinací se stal další mimopstruhový revír, jmenovitě Rakovnický potok. Rakovnický potok tvoří čtyři revíry. Pstruhová dvojka a mimopstruhové jednička, (další) dvojka a trojka. Potok jsem "objevil" před lety při návštěvě hradu Křivoklát, nedaleko kterého se Rakovnický potok vlévá do Berounky. Minimálně v okolí Křivoklátu na mě tehdy působil spíše jako pstruhový revír než jako mimopstruhovka - tak je jednička zapsaná v soupisu revírů. Oproti řece Berounce je Rakovnický potok trpaslíkem, jediné co měly dosud oba revíry společné, že jsem je nikdy předtím svojí návštěvou nepoctil (a zcela zjevně bez problémů existovaly i bez toho).

Rakovnický potok Potočák z Rakovnického potoka

Můj původní záměr prochytat úsek nad Křivoklátem padl v tom okamžiku, kdy mi místní rybář doporučil přesunout se nad Městečko, kde prý se běžně loví potočáci. Ve spodní části revíru lze také na potočáka narazit, ale dominantní je zde bílá ryba, která vytahuje z Berounky.

V Městečku jsem byl záhy a za další okamžik jsem již brodil vodami Rakovnického potoka. První hlubší voda mě upozornila na díru v brodících kalhotech a také dala první rybu. K mému velkému překvapení se na udici mrskal malý lipan. Druhá ryba na sebe nenechala dlouho čekat a tak jsem v sezóně zdolal svého prvního mírového potočáka. Než jsem prošel první kaskádu, rozšířil jsem své konto o dva další slušné potočáky a třicítkového lipana. Pod malým jezem zabral další pěkný lipan a dva pstruzi. Nevěřil jsem svým vlastním očím, takový výsledek jsem od Rakovnického potoka opravdu nečekal. Aby nebylo vše ideální, změnil se nad jezem potok v téměř neprostupnou džungli, kde se dalo muškařit pouze na několka místech a nejvhodnějším hodem se stal hod prakový.

Plastové lavhe obyvatel Rakovnicka

Rakovnický potok byl pro mě příjemným překvapením a věřím, že ještě hodně tajemství může skrývat. Trochu jsem si zahrával s myšlenkou o tomto revíru nepsat a nechat si informace pro sebe a své kamarády, ale to by bylo proti mým zásadám. Tak jen doufám, že uvedené informace si přečtou kultivovaní muškaři a ne masaři. Dobré zarybnění Rakovnického potoka je podle mého názoru výsledkem především určitého opomíjení tohoto revíru rybářskou veřejností, zejména té části, co chodí okolo vody s košíky a igelitkami. Každopádně upozorňuji, že revír je vzhledem ke své velikosti vhodný spíše pro individuální návštěvu než pro hromadnou výpravu.

Po návštěvě Rakovnického potoka jsem se autem přesunul k říčce Střele, kde jsem plánoval zahájit pstruhovou sezónu. Mým úmyslem bylo najít ubytování v Plasech a podle situace lovit buď nad Plasy nebo pod nimi. Plasy však turisty zřejmě nechtějí, alespoň podle nabídky ubytování. I přes značnou snahu jsem nenašel žádné, což je na místo, kde se nachází více než osm set let starý klášter a kde jsou různé možnosti sportovního vyžití v okolí říčky Střely, trochu zarážející. Místo investice do plaské mikroekonomiky jsem tedy zainvestoval do globálního petrolejářského průmyslu a popojel do třicet kilometrů vzdálených Radnic, kde jsem hned na náměstí dostal exklusivní ubytování v Hotelu Hůrka (můj pokoj nabízel výběr z pěti postelí za třista korun českých). Cestu do Radnic jsem využil pro zevrubnou obhlídku revíru Střela 1 a pro zjištění základních informací od místních usedlíků.

Získané informace příliš povzbudivé nebyly. Slyšel jsem komentáře typu: ryby nasazují pouze nad Plasy, tady pstruzi nejsou, plaská čistička vypouští v noci kaly a jiné černé zvěsti. Trošku jsem znejistěl, ale plány jsem měnit nehodlal, takže pstruhové zahájení mělo získané údaje buď potvrdit nebo vyvrátit.

Střela Soutok Kralovického potoka a Střely

Nebudu tento článek nijak dramatizovat. Komentáře od místních se mi šestnáctého potvrdily. Prošel jsem úsek Střely od Piplova mlýna, kolem soutoku s Kralovickým potokem a ještě asi kilometr výše proti proudu. Během tří hodin jsem neměl ani záběr a to jsem vyzkoušel nejrůznější nymfy i streamery, ale vše se míjelo účinkem. Občas jsem zahlédl ve vodě bílou rybu, ale po pstruzích a lipanech nebylo ani vidu ani slechu. Zcela v depresi jsem ještě vyzkoušel kontrolní odlov v první tůni Kralovického potoka (nyní se veřejně přiznávám k porušení rybářského řádu, protože potok není v seznamu revírů) a během čtyř náhozů jsem vytáhl a opět pustil dva miniaturní pstroužky a dvě plotice). Tento "úspěch" mě vlil do žil kapku optimismu, neboť Kralovický potok byl v minulosti údajně jedním z hlavních znečišťovatelů dolního úseku Střely. Každopádně bych rád poprosil každého, kdo má o stavu ryb na Střele 1 lepší znalost než já, o zveřejnění vašich poznatků formou komentáře k tomuto příspěvku.

Zahájení jsem nemohl zakončit s nulou a tak padlo v poledne rychlé rozhodnutí o přesunu na říčku Klabavku na nedaleké Rokycansko. Klabavka je příjemná říčka. Dostatečně malá, aby se dala její voda snadno číst, ale dostatečně velká, aby se zde dalo bez problémů nahazovat. Místní populace potočáků a lipanů vyžaduje obezřetný rybolov, často s prvky plazení a lezení po čtyřech (podle mého názoru tento extrémní sport zaručuje na malých revírech lepší výsledky než klasická "dvounohá" muškařina).

Muškař na Klabavce Úspěšné mušky z Klabavky

Na rozdíl od úseku na Střele, kde jsem za celé dopoledne na rybáře nenarazil (již tuším proč), bylo hned od začátku jasné, že na Klabavce sám rybařit nebudu. Podle kolegů, se kterými jsem na břehu říčky hovořil, byla Klabavka pročesávána rybáři od ranních hodin a ještě po obědě bylo problémem najít takové místo, kde byli muškaři vzdáleni více jak 500 metrů od sebe. Podařilo se mi najít jeden volnější úsek mezi Hrádkem a Dobříví, kde jsem zažehnal vidinu hořké nuly z pstruhového zahájení. Během dvou hodinek jsem měl na prutu asi patnáct ryb, většinou lipany dorostence a pár pstružích žáčků. Ke spokojenosti mi tento výsledek stačil a tak jakmile jsem se dostal do obklíčení dalších dvou muškařů, bez rozmýšlení jsem letošní zahájení zakončil. Domů jsem se vracel s klidem v duši a s předběžným rozhodnutím, že příští rok opět zahájím pstruhovou sezónu na mimopstruhovce.

Odeslat e-mail Zavřít
 
E-mail
Předmět
Zpráva