Jedním z prvních muškařských závodů sezóny je každoročně Poličská muška. Jak se závodilo na začátku sezóny 2002?
Letos, už pošesté, se konalo jarní klání muškařů a muškařek na Poličských jezerech. Na tyto závody se naše tříčlenné družstvo z Hradce Králové připravovalo již týden předem, kdy probíhalo chytání ve stylu chyť a pusť. Bylo krásné, skoro až letní počasí a ryby ochotně přijímaly naše mušky. Nejlepší technikou se nám zdála pomalu tažená lura na dně s muškami přírodního rázu. Nejvíce se chytali duháci a siveni od 35 do 40 cm, výjimkou se staly 3 štiky a 2 kapři, z nichž větší měl 68 cm. S těmito poznatky jsme zamířili i na závody.
Bohužel už podle předpovědi jsme věděli, že počasí se razantně změní. Jaké však bylo naše překvapení, když místo předpovídaných 8 stupňů ve skutečnosti teploměr ukazoval něco kolem 4 stupňů pod nulou a skoro celou sobotu foukal studený vítr a chumelilo. Nedalo se s tím samozřejmě nic dělat, a tak jsme šli losovat místa. Na těchto závodech se v sobotu chytá ve dvou na sobě nezávislých skupinách (A a B), v každé skupině je 148 muškařů, a do nedělního finále postupují lepší poloviny. Závod začíná v 9 hodin, první skupina chytá 55 minut, následuje 15 minutová přestávka a začíná chytat svých 55 minut skupina B. Takováto kola jsou 4. Z každého kola se určí pořadí ve skupině podle ulovených cm. Já jsem si vylosoval první skupinu s Radimem, Petr skupinu druhou.
Neměl jsem moc času, a tak jsem spěchal připravit si náčiní. Přichystal jsem si 2 pruty. Na první, 10stopý prut jsem dal pomalejší intermediální šňůru AFTMA 7 s muškami vyzkoušenými minulý týden a na druhý 9stopý prut rychlejší intermediální šňůru AFTMA 5 s těžkou koncovou muškou a dvěma menšími a lehčími muškami. Důležitým vybavením je také větší, nejlépe výsuvný podběrák, který usnadňuje podebírání někdy opravdu trofejních ryb.
Měl jsem pěkné místo u hráze spodního rybníka s dostatečným prostorem na házení, a tak jsem doufal v úspěšné kolo. Začal jsem pomalým tažením ve sloupci a u dna. Okolo jsem viděl první úlovky a už se těšil na své první "zadrbání". Bohužel má první ryba přišla až po 20 minutách na žlutočernou mušku. Hned dalším hodem mi zabral další duhák a mně se zlepšila nálada, protože celkově se mi nezdálo, že by se chytalo větší množství ryb. Do konce kola jsem ještě ulovil jednoho.
Celé kolo mě trápilo zamrzání oček, které bylo tak důkladné, že při krátké prodlevě ve stahování šňůra přimrzla a musel se led odrolit, o zmrzlých rukou ani nemluvě. Nebyl jsem se svým výkonem moc spokojen a doufal jsem, že něco o přestávce okoukám od druhé skupiny.
Druhé kolo jsem chytal "u lávky", kde je rybník mělčí a kde jsem při tréninku strávil hodně času a věděl jsem, že ryby se zdržují u zlomu asi 10 metrů od kraje. Po necelé hodině jsem odešel s úlovkem dvou duháků, což opět nebyl nijak oslnivý výkon.
Třetí kolo mě čekal horní rybník, kde jsem chytal v zadní části u přítoku. Podmínky byly, že by psa ven nevyhnal, foukal silný vítr a do toho padal sníh. Za zády jsem měl svah, a tak jsem nemohl počítat s dalekými hody, které by byly potřebné pro umístění mušek do hlubší části rybníka, kde je v těchto podmínkách větší pravděpodobnost záběru. Dal jsem o něco lehčí mouchy a chytal. Skončil jsem s jedním vysněným sivenem 5 minut před koncem směny a byl jsem rád, že jsem nevyfásnul nulu, která by ukončila mé myšlenky na postup.
Čtvrtou směnu jsem chytal na začátku hájeného pásma opět na spodním rybníku, který je trochu krytý a vítr zde nebyl tak silný. Můj cíl byl chytit rybu, která by mi zajišťovala finále. Tu jsem naštěstí po chvilce chytl a v klidu jsem dochytal do konce.
Nakonec jsem se umístil na ne příliš lichotivém 68. místě, ale postoupil jsem a v neděli se začínalo opět od nuly. Při čtení výsledků jsem zjistil, že mnoho favoritů a známých závodníků skončilo v poli poražených a nepostoupilo. I jedna nula, to je umístění 148, ještě v mnoha případech stačila na postup. Myslím, že to bylo způsobeno počasím, které nikdo nečekal a v němž ryby reagovaly po svém.
Od loňského roku se Poličský areál hodně změnil a musím říci, že k lepšímu. Pod parkovištěm vyrostl nový rybník, který mě na první pohled uchvátil, a doufám, že na podzim o závodech si zde již zachytám. Vylepšen byl také bufet, jediné místo, kde se mohl člověk trošku ohřát (ať již u kamen nebo u baru). Za zmínku stojí také prodejní prostory, kde se daly koupit veškeré materiály, vyzkoušet nové pruty, či si dát něco dobrého na zub. Jedinou stinnou stránkou je pro mne příjezdová cesta, na kterou, pokud se do podzimu nespraví, si asi budeme muset pořídit nějaký terénní vůz.
Nakonec jsme tedy z našeho družstva postoupili všichni tři a tak nálada byla dobrá a už jsme vymýšleli, jak na ně zítra vyzrajeme. Zastavili jsme se na večeři v Poličském hotelu a pak jsme mířili na vymrzlou hájovnu u nedaleké vesnice, kde jsme měli přespat. Po roztopení kamen jsme připravili vázání a vyměnili si nejúspěšnější mušky - i když bylo těžké vybrat, které to zrovna jsou. Navázal jsem si asi 15 mušek a unaven jsem dokoukal volbu Miss (myslím, že měla vyhrát jiná slečna), nařídil budík a usnul.
Ráno jsem vstal jako první a jaké bylo mé překvapení, když venku bylo asi 10 cm sněhu a teplota 6 stupňů pod nulou a mlha, že nebylo vidět na krok. Nasnídali jsme se, oblékli a vyrazili. Naštěstí jsme přejeli kopec (mimochodem rozvodí mezi Labem a Moravou), mlha ustoupila a začalo svítit slunce. Sněhu však zůstávalo stejně. Příjezdová cesta do údolí k jezerům byla uklouzaná a dolů se vydali jenom ti odvážní. Většina aut zůstala na kopci a dolů se šlo pěšky. Nakonec silničáři přivezli písek a cesta se trochu upravila. Bylo nádherné ráno, naprosté bezvětří, které je zde opravdu výjimečné, a vše vypadalo, jako by tu ještě zůstávala zima.
Nalosovali jsme si místa, dopřáli si teplý guláš a šli jsme připravovat pruty. Navázal jsem opět pouze dva pruty a na ten 9stopý jsem připravil pakomáry, protože jsem doufal, že pokud slunce vydrží, mohly by ryby sbírat z hladiny. Zůstal jsem u 18 vlasce.
Začal jsem na horní přehradě, kde jsem stál po kotníky ve sněhu a očka ještě mírně namrzala. Asi po 10 minutách jsem již zdolával sivena na černého pulce se zlatou hlavičkou a byl jsem spokojen. Bohužel potom jsem víc času strávil navazováním a rozmotáváním návazce, než chytáním, a tak to byl můj jediný úlovek. Měl jsem 15 minut na přejití na další místo a na doplnění otrhaných návazců.
Začalo další hodinové kolo, teď již na dolním rybníku, a já jsem litoval ty, kteří budou přicházet nahoru, protože sníh začínal tát a začalo se objevovat bláto. Chytal jsem v místě, kde jsem měl za zády les, a tím stížené házení. Po vydařeném dalekém hodu jsem měl záběr, bohužel jsem sekl trošku prudčeji a rybu jsem urazil i s celým návazcem. Byl jsem poměrně naštvaný, ale pokračoval jsem v chytání. Nakonec tento záběr byl můj jediný a kromě jednoho sivena chyceného pod nohama se kolem mne ryby nechytaly vůbec. To byla moje první nula.
O hodinové přestávce na oběd jsem se sešel se zbytkem naší výpravy. Radim měl dvě a dvě ryby a pěknou výchozí pozici. Petr měl z prvního kola dva okounky, a v druhém také vyfásnul nulu. Ukázalo se, že ryby jsou nashromážděny v určitých místech. Bylo místo, kde dva závodníci vedle sebe v jednom kole ulovili 8 ryb a dalších 8 jich bylo podseknutých (ty se samozřejmě nepočítají). Ostatní úlovky jsou pouze od náhodně projíždějících ryb, které nejsou v hejnu tak, jak je obvyklé.
Odpolední kola jsem začal s pakomáry, vyzkoušel jsem snad celou krabičku a různé druhy stahování i šňůr. Bohužel v obou kolech jsem skončil bez úlovku a i bez záběru, což mě opravdu štvalo, ale nebyl jsem sám. Jedinou možností bylo nahodit mouchy a velice pomalu stahovat a čekat na náhodné úlovky. Jelikož je zdejší voda dost zakalená, nedává moc možností, jak zaujmout rybu na větší vzdálenost, jedině snad namáčení mušek do různých vonných esencí, které ryby lákají - tuto metodu však nepoužívám, protože se mi zdá, že s muškařením nemá nic společného.
Nevím, jakou mušku bych vyzdvihl, protože ani po závodech jsme se se známými nedohodli na správné taktice pro dnešní den, a tak nabízím alespoň přehled několika úspěšných vzorů.
Petr nakonec v jednom kole ulovil duháka, ve druhém nic a Radim také tak, a tím ztratil možnost se umístit v předních pozicích. Skončil z nás nejlépe, a to na asi 58. místě (vyhrál nepromokavou bundu a tašku cigaret).
První tři místa obsadili domácí závodníci z Poličky. Vítězem se stal pan Jiří Zachar. Ceny byly jako vždy pěkné. Vítězové dostali poháry a hlavní cenou byla televize. Dalšími cenami byla řada prutů, šňůr, vázacích materiálů a v neposlední řadě 5 zrcadel (asi od nového sponzora). Dohromady bylo asi 70 cen.
Pokud mohu shrnout, celkově se jednalo jako vždy o výborně organizované závody, kde se po zimě opět sešli muškaři z celé republiky i ze zahraničí a začali zde svou novou muškařskou sezónu.
Pozn. redakce: Kompletní informace o muškaření na revírech RS Vysočina najdete v našich článcích:
RS Vysočina Polička - Kompletní informace o muškaření na "Poličských jezerech"
