Rozhovor s dvojnásobným mistrem Evropy Lukášem Pazderníkem.
Poznámka redakce: rozhovor se uskutečnil začátkem roku 2005.
Letošní titul Mistra Evropy konečně obměkčil mého kamaráda Lukáše Pazderníka, který souhlasil s napsáním článku pro náš časopis. Pokud bychom chtěli popsat jeho závodní kariéru, tak z domácích soutěží můžeme jmenovat tituly na MR na řece v letech 1996 a 2001, MR na jezeře v roce 2000 a třeba vítězství v Krajském přeboru v letech 1991 a 1995. Od roku 1993 je členem reprezentačního výběru a podílel se na zisku týmového zlata na MS 1994 v Norsku, ale individuálního úspěchu se mu podařilo dosáhnout až letos na ME v Laponsku.
Tedy Lukáši, nejprve ti gratuluji k úspěchu a jelikož je dobré začít od začátku, zeptám se tě, jak si začínal s muškařením.
Díky tomu, že v mé rodině nikdo nerybařil, začal jsem nejdříve jako samouk na své oblíbené Otavě zhruba ve dvanácti letech. Zejména díky naprostému nedostatku muškařského vybavení to byly velmi slabé a nejisté začátky. Po roce 1989 se situace naštěstí značně zlepšila a od té doby jsem hlavně během studií na vysoké škole věnoval muškaření každou volnou chvilku. Samozřejmě jsem nejprve chytal na suché a mokré mušky darované, koupené a později i vlastní výroby. Nesporně rozhodující pozitivní vliv na můj troufám si říci úspěšný styl muškaření měli strakoničtí rybáři Vladimír Kaplan, František Ančička, Karel Seknička a Milan Janus, kteří dovedli umění lovu na mokré mušky k dokonalosti. Snad právě díky jim patří suchá a mokrá muška k mým nejoblíbenějším a nejúspěšnějším metodám lovu.
Takže tvá nejoblíbenější řeka je Otava…
Otavu znám jako své boty, prolezl jsem veškerá zákoutí a proudy od Písku až po Rejštejn. Velice mne nyní mrzí, jak se v poslední době řeka změnila. Ryb v tomto kdysi lipanovém ráji hodně ubylo a nejspíše to není jen vina kormoránů a spol. Zejména enormní žravost generačního lipana po opadnutí předloňské velké povodně a jeho totální vychytání měly a mají negativní dopad na jeho přirozené rozmnožování. V poslední době jsem si také všiml změny chování ryb a nárůstu jejich plachosti. Dnes je například velice těžké ulovit větší lipany a pstruhy na osvědčené nymfy (to může být i důsledek rybářského tlaku), což vede ke zdání, že zde žádní nejsou. Ale už několikrát mne překvapilo, že v místě, které jsem před tím důkladně prochytal a odpřísáhnul bych, že zde žádná ryba není, jsem vyházel několik velmi pěkných ryb na suchou mušku.
Všechny mokré mušky, které jsem si vybral z tvé krabičky, jsou především na potočáka, ale jednou jsi mi říkal, že si více ceníš úlovku zkušeného duháka.
To je pravda, dlouhodoběji zdomácnělý duhák je mnohem více opatrný a vybíravý. Možná je to i tím, že díky své počáteční bezhlavé dravosti je hned po vysazení několikrát uloven a pak si již dává pozor. Pokud se podaří najít a přelstít takto „usedlého“ domorodce, potom je šťastný lovec svědkem řádného fofru a často zůstanou jen vzpomínky a přetržený vlasec.
Teď se již budeme věnovat vlastnímu chytání a předvedeným vzorům. Nejprve se tě zeptám, pokud to není tajné, v čem tkví úspěch při lovu na mokré mušky?
Používám plovoucí šňůru a návazec dělám dlouhý 3 m, tři mušky jsou od sebe vzdálené zhruba 60 cm. Většinou chytám na vlasce o síle 0,12 až 0,16 mm. Nahazuji šikmo přes proud až ke břehu, kde jsou často stanoviště potočáků a tloušťů a pak zvednu špičku prutu a mušky nechávám volně unášet proudem nebo je mírně oživuji. Záběr se většinou projeví buď jasným útokem ryby na mušky těsně pod hladinou nebo ztěžknutím prutu.
Nejprve popíši vzory nahoře. První muška je „Březnovka“ s tělíčkem v krémové barvě s kroužkováním z poměrně silné perleťové lametky. Používám ji univerzálně v různých velikostech především během rojení chrostíků, tedy v období květen – červenec. Navazuji ji především na horní přívěs. Podobné použití i účinnost má i druhá muška, která je variantou osvědčeného vzoru „Prokurátor“, ale je vázaná s řidšími nožičkami z kohouta nebo ze slepice a s křídlem z bažantí slepice. Obě mušky jsou účinné na většině řek, na menších říčkách ve velikosti 12, na větších ve velikosti 10.
Tyto dvě mušky mají společné červené tělíčko. Červené tělíčko se zdá být velmi dráždivé. Muška se silnějšími palmerovými nožičkami a s křídlem z bažantí slepice je variantou „Hardyovky“. Muška s bílými křídly ze srpku slepice je variantou vzoru “Kočí“, která je jednou z nejuniverzálnějších mušek na potočáka i duháka. Obě mušky většinou používám na konci návazce a ve větších velikostech až do velikosti 8 na háčku s delším raménkem. Obě jsou účinné i na tlouště a při správném podání na ně zabere prakticky jakákoliv ryba.
Posledním vzorem je spíše menší streamer. Tento černý vzor je určen pro chytání během teplých dnů na konci léta při vyšším stavu vody a používám jej na konci návazce. Účinný je i na tlouště a okouny a často se na něj uloví i velké opatrné kusy.
Všimnul jsem si, že se v poslední době již neúčastníš některých závodů. Znamená to, že již nemáš motivaci?
Takhle to určitě není, snad jenom není v mých silách obsáhnou dnes tak naplněný soutěžní kalendář. Spíše díky nezměrnému pochopení mé manželky mohu provozovat „vodní sport“ alespoň v dílčím rozsahu. Je pravda, že snad kromě individuálního mistra světa jsem již dosáhnul na všechny tituly a nyní mnohem větší roli hraje i moje početná rodina, které se snažím vedle náročného zaměstnání věnovat co nejvíce času. Až děti trochu odrostou a budu mít zase více času, tak bych chtěl více cestovat a postupně navštívit co nejvíce pstruhových i mimopstruhových revírů, na které jsem v minulosti neměl dostatek času. Těším se na příští muškařské výpravy jak u nás doma, tak i po Evropě a do zámoří, což se určitě v budoucnu se závodním muškařením podaří do jisté míry skloubit.
